Casse-tête chinois

Cédric Klapisch jako francouzský Richard Linklater uzavírá svou trilogii geografických idiomů (Španělská vesnice, Ruské panenky a nyní Čínská skládačka) ve které v průběhu let sledoval své hrdiny. Podobně jako on alibisticky používá hlavního hrdinu-spisovatele, aby reflektoval předchozí filmy/knihy, a také každý díl zasazuje do nového prostředí. Zatímco Linklater se sevřeněji soustředí na ustřední romantický pár, Klapisch se rozbíhá do těkajících epizodek, přičemž nikdy neztratí optimistický tón vyprávění. Chytře a hravě zde odkazuje na první díl trilogie (rozhovory s filozofy, lesbické balící gesto a zejména spojení dějových linií do nečekané návštevy bytu). (11.04.2014)

Je možné mať ideálneho partnera, poskladaného do dokonalého a vyhovujúceho celku? Vytvoreného z malých čiastočiek ako puzzle tvoriace jednotný obraz. Je bežné, ak sa po 10 rokoch manželstva dvaja ľudia v páre zmenia. A zmenia sa tak, že si prestanú vyhovovať, každý môže mať svoju cestu, ktorú s partnerom nevie zosúladiť. A príde nový vzťah, nový partner a život ide ďalej a komplikuje sa, niekedy je až nepochopiteľne prekombinovaný a poprepájaný. Či je film komédiou alebo drámou, ťažko povedať. Odráža v mnohom súčasnú realitu vzťahov, rozpadnutých rodín a partnerov hľadajúcich šťastie. Snaživý je prístup režiséra ponúknuť aktuálnu tému, aj prevedenie filmu pôsobí nenásilne, s postavami sa dá ľahko sympatizovať, mne osobne chýba hlbší prístup, hlbšia psychológia, čo sa však nevylučuje s tým, že sa mi film celkom páčil. (12.03.2020)

Klapischova trilogie zdaleka nedosahuje kvalit Linklaterovo schopností pojmenovávat přesně a správně životní okamžiky, nicméně pokud tohle trio filmů vezmeme o samotě, stojí si velmi dobře. Klapischův pohled na krize v různých životních obdobích je o hodně optimističtější a tím pádem i pro diváka méně náročný. K postavám si divák chca nechca vytvoří vztah a jejich vývoj nedokáže pozorovat bez emocí, takže v zásadě dostáváme ideální kombinaci pro sobotní večer. Nenáročné avšak emotivní. Tím ale nechci Xaviera a spol nijak shazovat. Často i oni trefí do černého a donutí mě k nějakému tomu zamyšlení. Krásný konec. 7/10 (16.07.2014)

Život je i komplikovaný. Tak to bylo, je a bude a my musíme doufat v ty dobré konce a počkat si na ně. Tentokrát není tak trochu hňup jen Xavier. Postavy jsou zase o pořádný kus dál a jejich životy se mění šíleným tempem. Většinou ne jejich vlastním přičiněním. Chyběl mi tam zbytek party, i kdyby to bylo jen to pár minut na obrazovce, třeba jako matka. Ale chápu, že jejich zasazení by bylo těžké, tohle byl už jen komorní příběh čtyř hlavních hrdinů, chaotického milostného čtyřúhelníku. ;) Bylo zajímavé vidět, kam opět došli a trochu v hlouby duše doufám, že třeba... třeba se ještě někdy dozvíme, co s nimi bylo dál. Však Xavier se umí evidentně přizpůsobit jakémukoli městu. Všude je doma. A teď mě namlsal na New York. Jak ráda bych se v krásný slunečný den procházela jeho ulicemi jako on. :-) (20.03.2018)

Napíšu sem komentář za celou trilogii, protože je podle mě nesmysl hodnotit každý díl (obzvláště když mají takové debilní české názvy). Všechny tři filmy jsou detailně promyšlené a v podstatě nemají ten častý problém udržet si divákovou pozornost. Líbí se mi jak filmy s jednoduchostí vypraví o složitosti života. Líbí se mi jak jak je pojatá myšlenka, že v dnešní době nemůžete vůbec vědět, kde a s kým skončíte za pět, za deset let. Líbí se jak je celý příběh vyprávěn s nadhledem a jistým životním optimismem. Člověk to holt musí vidět jako celek. (19.04.2014)