Když Burian prášil

Tak náhodou ten "možná úplně nejlepší film Vlasty Buriana" bude právě tenhle, protože jen v něm se podařilo dosáhnout tak dokonalého akordu hned tří tolik rozdílných a přece geniálních komiků: Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Čeňka Šlégla, přičemž ani jeden z nich "nehraje druhé housle". Obdivuhodné! Šléglova kreace stoprocentně šlechtického degeneráta je prvotřídní, Nového promluva o jeho těžkém životě v Americe je zase jedna z nejlepších parodií na brakovou literaturu, jakou jsem v českém filmu slyšel (vizuálně by se už snad něco našlo), no a Vlasta Burian je tady stále ve své nejlepší kondici. (28.11.2017)

Výborné. Vyřízeno k dennímu pořádku. Kochal jsem se, jako Kocharowski. Pochopitelně ptákovina, ale na rok vzniku sladká. Vůbec přemýšlím, jak se filmovým tvůrcům ve válečné době podařilo úplně vytěsnit jakýkoli německý, natož pak okupační, prvek z prakticky veškerých filmových zpracování. Dokonce se neobjevuje ani jediný německý nápis. 85%. (26.03.2010)

Tento film ma neoslovil. Je viditeľne stavaný na inú generáciu, ešte aj tá generácia pred nami sa na tom dokázala pobaviť, no o nadčasovosti by som pomlčal. Je to síce komédia, no mne tie hlášky nepripadali vtipné, tá konverzačka ma ubíjala, taktiež všeobecne ma Burian nejako neoslovil a Frič točil síce zaujímavé filmy a vysoko hodnotné, no akosi im takmer nikdy neviem prisúdiť najväčšie hodnotenie, lebo takmer vždy si nájdem niečo, čo mi vadí. Tu som to hľadať akosi nemusel, či iba pozorne sledovať, aby niečo také prišlo, lebo to išlo pomimo mňa. (08.08.2013)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

Skvělá komedie, ale bohužel z ní číší exhibicionismus Vlasty Buriana, který si je vědom své ceny. Viz název filmu. Při scéně s loveckou hostinou jsem si představovala, že takhle podlézavě se chovají kolegové herci k samotnému Burianovi. Každopádně film ustál hned několik hereckých hvězd, což ukazuje na skvělou režii. Na těchto starých filmech je vidět, že kinematografie nikam nepokročila ani po technické ani po scenáristické stránce. Vše už bylo vymyšleno v první polovině dvacátého století. (12.05.2015)