Barbora Hlavsová

Dobové drama u mě dnes vzbuzuje jen lehké pousmání. 1) 40letý Martin Frič natočil zřejmý dobový apel na obyvatelstvo, aby se nepoddávalo nestrázním a vydrželo křivdy, počítám, že se setkal s velkým ohlasem._____ 2) Film má ovšem co říci i dnešnímu divákovi. Všimněte si, jak autoři vnímali dluhy. Nejen, že jsou poctivě spláceny, ale dlužníci se dokonce předhánějí a přetahují o to, kdo závazek zaplatí. Jen považte!_____ 3) 67letá Terezie Brzková (babička Hlavsová) po roli Babičky (1940) měla očividně spoustu páry. 30letá Jiřina Štěpničková (matka Hlavsová) vypadala jako Boříkova milenka či sestra a ne jeho matka - v osmi letech ho určitě neměla. 22letý Rudolf Hrušínský (vnuk Bořík) vypadal jako model z bordelu (velmi žádaný, řekl bych). Mladičký 19letý Antonín Jedlička (student), jehož nezaměnitelný ksicht poznám mezi tisíci, spolu s 20letým Josefem Kemrem (student) mě také potěšili._____ 4) Výstižný koment: Marthos*****, jerrik7***. (22.08.2019)

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. (28.11.2014)

Tento protektorátny film vyvolal u mňa iba trpké pousmiatie. Je to už druhý český film z porovnateľnej doby, v ktorom defraudant (mankár) spácha samovraždu. To je niečo, čomu dnešní mladí diváci určite nebudú veriť. Dnes namiesto samovraždy, splatenia dlžnej čiastky a očistenia mena príbuzenstva sa vykrikuje o prezumpcii neviny, angažujú sa advokáti, ktorí fungujú ako spolupáchatelia, aktivujú sa vplyvné známosti a keďže sieť ekonomických delikventov je husto prepletená, vinník väčšinou vyviazne bez trestu lebo "trestný čin sa nestal" prípadne so symbolickým "no, no, no!" A show pokračuje ďalej. Terézia Brzková nesklame v žiadnom filme. (29.06.2022)

V tomto filmu jsem si již z dřívějška pamatoval mladého Hrušínského coby nadějným klavíristou, kterému se po tragické události v rodině ze dne na den změní celý jeho život. Silné je určitě místo, když dotyčný hraje na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Filmu jinak samozřejmě vévodí Terezie Brzková coby hrdá to žena Barbora Hlavsová. Ve své typické roli dobrosrdečného člověka ale jitsě zaujme i Jindřich Plachta. Souhlasím s některými hlasy, že poněkud zvláštní je volba Jiřiny Štěpničkové jako Boříkovy matky. Věkový rozdíl (pouhých 12 let) mezi ní a Hrušínským se filmařům nepodařilo nikterak opticky zvětšit, aby některé scény (když třeba matka líbá svého syna na rty) nepůsobili divně, jakoby oba nebyli matka a syn, ale milenci. Jde ale o jedinou drobnou výtku. Jinak v tomto Fričově filmu vynikne skvělá kamera a hudba, kde vedle Jaroslava Křičky zazní přímo i mistr Dvořák. PS: Jak jsem se dozvěděl z dopisu mého dědečka, na tomto filmu byl s moji babičkou v roce 1943 v kině Horní Cerekvi, když spolu začali chodit. Psal ji, že jde o hezký film, což po jeho opětovném zhlédnutí, mohu jenom potvrdit. (18.04.2021)

Havlíček byl genius. Mám zde trochu problém s filmovou verzí, ale to je holt poplatné době vzniku, na mě moc němých scén s hudbou, málo dialogů, musím si přečíst předlohu. Ale tento příběh je v dnešní době tolik potřebný, v době konzumu zvlášť člověk vnímá, co by mělo být důležité. Skvělá paní Brzková a R. Hrušínský jako mladíček. (04.02.2020)