Barbora Hlavsová

Psychologické drama rodiny Hlavsových je strhující, konflikt svědomí ze zpronevěry velké částky peněz dožene Vojtěcha Hlavsu k sebevraždě a tím se jeho žena i syn ocitají v neudržitelné situaci. Barbora Hlavsová převezme tíhu zodpovědnosti Vojtěchových činů na svá bedra, je ochotna i schopna pro svou rodinu udělat cokoliv. Dobrá pověst, poctivost a čest jsou pro ni zásadní. Věří, že společně se snachou a vnukem situaci zvládnou a dluhy postupně splatí. Výborně natočené, skvěle napsané i zahrané (za všechny Terezie Brzková, Jindřich Plachta, Jiřina Štěpničková, Rudolf Hrušínský), úchvatná hudba (zejména Antonín Dvořák), silný příběh, stále platný. (10.02.2019)

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek! (08.05.2012)

Tento protektorátny film vyvolal u mňa iba trpké pousmiatie. Je to už druhý český film z porovnateľnej doby, v ktorom defraudant (mankár) spácha samovraždu. To je niečo, čomu dnešní mladí diváci určite nebudú veriť. Dnes namiesto samovraždy, splatenia dlžnej čiastky a očistenia mena príbuzenstva sa vykrikuje o prezumpcii neviny, angažujú sa advokáti, ktorí fungujú ako spolupáchatelia, aktivujú sa vplyvné známosti a keďže sieť ekonomických delikventov je husto prepletená, vinník väčšinou vyviazne bez trestu lebo "trestný čin sa nestal" prípadne so symbolickým "no, no, no!" A show pokračuje ďalej. Terézia Brzková nesklame v žiadnom filme. (29.06.2022)

Vybrat si (a rozpracovat) některé dílo Jaroslava Havlíčka (za socialismu se neuváděl v osnovách češtiny na středních školách), tj. vsadit na závažné téma + nadčasovost + pečlivou (až úřednickou) analýzu, znamená již 50% úspěch. Když se do holportu vezmou ještě hudebníci jako Jaroslav Křička (a Miloš Smatek) a herci (mně se velmi líbil Jindřich Plachta), pak má režisér už jen jeden úkol: film nezkazit! A tomu se Martin Frič obloukem vyhnul. (29.05.2021)

Babička není jedinou životní rolí Terezie Brzkové, řadí se k ní určitě i Barbora Hlavsová. Její postava venkovské ženy, která neporuší svoje poctivé zásady a udělá vše, aby splatila velké dluhy svého syna je tak přesvědčivá, že jí nelze nevěřit. Martin Frič natočil herecky parádně obsazené drama podle předlohy mého oblíbence Jaroslava Havlíčka, jedinou výtku bych měl asi k obsazení Rudly Hrušínského a Jiřiny Štěpničkové. Ne že by hráli špatně, právě naopak, oba byli naprosto skvělí, ale jako syn a matka vzhledem k svému věku působili spíše jako sourozenci nebo milenci. (06.01.2019)