Equalizer

Denzel Washington vypadá trochu jako přežitý dědeček. Ani ne tak svým vzezřením (řekli byste mu 60?), ale spíš tím, koho představuje. Doby supermanovských, nepřemožitelných hrdinů jsou pryč a díky ukotvenosti v reálném světě a prostředí nijak zvlášť stylizovaném vypadá postava bývalého elitního vojáka Roberta McCalla nepatřičně oproti třeba Johnu Wickovi. Zápletka je přitom v obou filmech podobně nekomplikovaná - Wick i McCall chtějí žít klidný život, Wickovi zabijí štěně a ukradnou auto, McCallovi zbijí kamarádku-prostitutku. I když jeden je hnán čistě pomstou a druhý má šanci někoho zachránit, oba hledají svou spravedlnost a chystají se zničit zločinecký konglomerát. A právě zde je vidět zásadní rozdíl. U Johna Wicka chápete motivaci a nepodivujete se nad jeho konáním, protože je to součástí oné žánrové hry. Kdežto u Roberta McCalla si nejednou řeknete, proč to vlastně dělá, proč zachází tak daleko, proč se vlastně stará, když jeho vnitřní klid nic neohrožuje. Nebo vlastně víte - musí v závěru dojít k tomu, že začne pomáhat lidem, jenže cesta do tohoto bodu není uvěřitelná. (12.07.2015)

Poslední dobou je nějak "in" dělat z postarších, či snad až vysloužilých herců akční hrdiny. Ovšem zatímco Liam Neeson mívá ve svých posledních filmech schopnosti jeho věku úměrné a bojuje spíše životní moudrostí, tak Denzel Washington je zde druhý superman. V podstatě každá akční scéna a každá zabijačka je zde natolik stylová a natolik cool, až je lehce přestylizovaná, čímž trpí realističnost. Celá ta honba za coolovostí je také poměrně zdlouhavá, 132 minut už je přes limit. Nicméně i tak je film dost chytlavý, Denzel sem tam udělá něco fajnově vychytralého a vždy si dokáže udržet divácký zájem. 6/10 (14.12.2014)

Denzelovi Washingtonovi podobné úlohy jednoducho veľmi sedia. Superhrdinu bez kostýmu mu bez problémov uveríte, s pokojom a inteligentným pohľadom rozloží celú ruskú armádu či skôr mafiu a nikoho ani nenapadne spochybňovať, či na to tento herec zväčša charakterných rolí so šiestimi krížikmi na krku vlastne má. Stačí jeden Denzelov tichý prísny pohľad a všetkým je to už jasné. Režisér Antoine Fuqua trafil priamo do čierneho (bez urážky) a podľa solídnych reakcií kritiky i publika by mohlo prísť aj k druhému dielu. Nemyslím si, že je to dobrý nápad, pretože aj tento film mal veľa hluchých a nudných miesta, skôr by som ocenil, ak by tvorcovia ostali pri samostatnom príbehu. (12.02.2015)

,,CHCI VĚDĚT, KDO DOOPRAVDY JE!…" /// Robert McCall je vobyčejnej člověk. Přes den maká v OBI (což se hodí, když potřebuje třeba kladivo) a po večerech tak nějak mimochodem pomáhá lidem. Ale jak může pomoct holce, kterou pase ruská mafie? Jednoduše. Prostě jejich krví vymaluje restauraci… Antoine Fugua má zajímavej styl vyprávění. Asi nejlíp ho uplatnil v Training Day. V Pádu Bílého domu si zase zábavně akčně zadováděl. Tady se snaží vo obojí. Z pomalýho a poklidnýho tempa postupně přechází do efektní a zábavný béčkový podívaný. Pronáší se suchý hlášky, osoby maj strach, nedobrovolně umíraj… takže vlastně nic novýho pod sluncem. Navíc Marton Csokas je zatraceně dobrej padouch! Ve finále už ani Washington nezakrejvá, že to celý je ,,jen“ dobře naplánovaná hra, která má ukojit divákovi krvavý choutky a v pomstychtivý šou mezi regálama s nářadím předvádí, že smrt v OBI může mít hodně podob. Já se bavil. Navíc, teď, když mezi námi není Batman… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej televizní seriál z 80tejch let neznám. 2.) Zjistím, že pustit si v noci bandu Rusáků do obchodu je blbost. 3.) Thx za titule ,,Hawaiana, jvps a M@rty“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.12.2014)

„I'm everyone - and no one. Everywhere - nowhere. Call me... Clockman.“ Komiksový hrdina se stopkami, co decentní pivní cejchou a kostýmem obsluhy hobby marketu maskuje své dovednosti (klidně bych se ho bez okolků zeptal, kde mají hmoždinky).. Fuqua, snad i inspirován stejnojmenným seriálem z 80.let, zvolil hlavně zpočátku rozvážnější, dalo by se říci až staromilské tempo a bylo to ku prospěchu věci. Polemika nad provařenými klišé, nadužíváním detailů či teatrálními zpomalovačkami může být na místě, jenže děduška Denzel je neskutečný válec, kterému tu klidnou sílu a noblesní nadhled bez problému věříte. Když si v restauraci porovnává s úhlavním nepřítelem délku přirození ve stylu Mannova Heat nebo když posunuje po stole skleněné lebky jako karty smrti, nedá vám to nesmát se pod vousy. Apropo, když už byl Equalizer na konci tak v ráži, mohl zaskočit za Vladimírem Vladimirovičem a udělat to tak, aby i na kanále Rossija 24 uvedli, že ve své kremelské koupelně uklouzl na mýdle.. (13.10.2014)