Mortdecai: Grandiózny prípad

Mortdecai Kyrila Bonfiglioliho bývá přirovnáván k poetice P. G. Wodehouse a teoreticky by mohl bavit i příznivce jejich českých ctitelů Jirotky a Vavřincové. Ve filmové verzi je to spíš klasický zážitek pro die hard fandy Johnnyho Deppa. A ostatní hvězdy mu spokojeně přihrávají - Ewan McGregor jako klasický vedlejšák, který si myslí na paní Mortdecaiovou v podání stále nebezpečně krásné Gwyneth Paltrow, Jeff Goldblum karikuje sám sebe, Paul Bettany překračuje svůj stín a Olivia Munn nikdy nebyla atraktivnější. Občas prostě stačí nemít předsudky a nechat se filmem inspirovat k tomu, co si přečíst. Česky nám vyšly tři případy: Nemiř na mě tou věcí (1972), Pistole má přednost (1979) a zfilmovaný Mortdecaiův záhadný případ s knírem (1999, vyšel až posmrtně). (12.11.2020)

Když se tak zpětně ohlédnu po svých komentářích a v některých případech zanalyzuji jejich až nelidskou délku, napadá mě jediná otázka - čte ty moje hovna vůbec někdo až do konce? Nebo si tady můžu beztrestně plácat kdejaký píčoviny? To se sice asi jen tak nedozvím, ovšem na druhou stranu, proč bych si nemohl komentář proložit třeba receptem na gulášovou bábovku dle Ládi Hrušky? Vždyť je to nakonec stejně všem u prdele, co si tu jeden mentál osaměle blábolí, takže proč ne. Do středně velké misky vložíme dva kilogramy krájené cibule, jeden pytlík gumových medvídků, čtyři vajíčka, vše podlijeme kapkou nitrobenzenu a obsah misky pořádně promícháme záchodovou štětkou. Jak již můžete odtušit z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Trošku mne mrzí, že se můj oblíbený modrooký blondýn upsal takové nevýrazné slátanině bez ladu a skladu. Misku s řádně promíchanou směsí vložíme na parapet za okno a necháme 30 - 40 minut volně ležet, protože proč ne a mezitím se můžeme jít třeba podřezat. Ovšem není to problém jenom pana Ewana, to rozhodně ne, svůj dokonalý herecký um této nevydařené taškařici propůjčil například i Johnny Depp, což od takového velikána rozhodně zamrzí. Po čtyřiceti minutách necháme mírně podusit manželku a poté bábovku jemně dochutíme tabákem. Komediální vložka není ani zdaleka tak grandiózní, jak se nám snaží šibalsky naznačit samotný název filmu, ba naopak nefunguje prakticky v žádném ohledu a pokud už ze sebe vyloudíte nějaký menší úsměv, bude to v podstatě spíše z lítosti. Do misky následně nasereme a vršek ozdobíme pažitkou. Jednoduše řečeno, film mě výrazně zklamal, a to i navzdory excelentnímu hereckému obsazení, které zkrátka ne vždy musí znamenat kvalitu. K hotovému jídlu podáváme okenu, nebo jiný vychlazený nápoj. (08.02.2015)

V tomto dynamicko-obrazovom filme so suchou londýnskou atmosférou sme svedkami čudných obchodných praktík, precíznej kostýmovej práce, takisto ale aj premárnenej šance spracovať po obsahovej stránke z knižnej predlohy. Namiesto toho sa dočkáme lingvistických tančekov ohľadom Charlieho závislosti na dokonalých fúzoch, prehnanej Deppovej mimiky a oku lahodiaceho doplnku v podobe sexi židovky Gwyneth Paltrow. Neznámy režisér David Koepp sa bezhlavo zameral na Johnnyho Deppa a stroskotal v príbehovej nude a neefektívne vysoko nastavenom vizuáli. Nedokáže vykryť scenáristickú hluchotu, ani trápnu anti-akčnú Charlieho motoriku. Všetko sa odohráva v neatraktívnom povznášajúcom duchu, akoby práve štýl mal zatieniť to strašné príbehové prázdno, v ktorom aj Deppove herecké kvality miznú v kŕčovitej grotesknosti a mylne vedú divákove kroky k televízoru, že tam hrá jeho obľúbený herec. (10.06.2019)

║Rozpočet $60miliónov║Tržby USA $7,696,134║Tržby Celosvetovo $33,900,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $480,876 //počet predaných kusov 31,145║ Tržby za predaj DVD v USA $1,470,245 //počet predaných kusov 91,649║ strašne praštená nezmyselná zlátanina, ktorá chce byť až strašne na silu zábavná ale je presným opakom v 90% je len dosť otravná a len málokedy je frk účinný, Johnny Deep ide posledné roky riadne mimo mysu, jeden z piatich filmov je ako tak dobrý ostatné do koša, rovnako tak David Koepp úplne ustrelil do boku /25%/ (03.07.2015)

Mordechuj: Gaydiózní případ je učebnicový příklad toho, co moderní filmově-teoretická věda naprosto pregnantně kategorizuje sofistikovaným pojmem „Buzerantská trapárna“, kterýžto může být nedostatečně erudované veřejnosti také znám pod laickým termínem „Homomédie“. Ať už však toto „veledílo“ determinujeme odborně či neodborně, pořád zůstane něčím, u čeho nutně musí každý hormonálně vyvážený divák s přirozenou sexuální orientací jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak takové zrůdné zvěrstvo, vyvolávající až akutní záchvaty studu, může někdo vůbec financovat, natočit a vyjma Emana Mek Řehoře i osadit jindy dobrými a populárními herci. Obzvláště nechápu, čím vydírali Deppkoidního Jeníka, aby místo důstojného čekání na další miliardu od mentálně nezaopatřených nezletilců za následující Kokoty z Karibiku ze sebe udělal ještě většího pičuse a naprosto se ztrapnil postavou, která nepříjemně evokuje akorát tak Ližkulese Poarota, mladšího a teplejšího bratra slavného belgického detektiva Kristovy Agáty, co přijel pomoci řešit komplikovaný případ absolutní homodemence četnictvu ze Séntropé. Jediné, co se mi při téhle zrůdnosti honilo hlavou, byla představa plného kina hihňajících se transek při londýnské premiéře v Soho, smíchy slzících a rozmazávajících si oční stíny nad všemi těmi ukrutně třeskutými tumory. Při tom přelinkovávání a přepudrovávání nosů tam pak muselo být po skončení představení na chlapských hajzlech fuckt narváno. (24.05.2015)