13. revír

Sympatická česká varianta amerických brakových krimi, kde jsou obvyklé motivy jako zločinec skrývající se v tajné skrýši či záměny mrtvol doplněné o postavu Fróny, která jako by svojí marnou snahou o únik před minulostí a určitou morální ambivalentností vypadla z nějakého noir filmu (odtuď nejspíš pramení tvrzení o českém noiru nacházející se zde často v komentářích). Malý problém pro mě bylo přijetí Marvana jako nepříliš důvtipného, ovšem veskrze lidského detektiva, které mě až příliš připomínalo jeho pozdější pojetí rady Vacátka a taky překombinovaná zápletka, kdy se sice určité řešení dá dopředu odhadnout, ovšem pouze intuicí, nikoli logikou, což u detektivního filmu představuje nepříjemnou chybu. Slušné 3*. (14.07.2010)

13. revír je na tuzemské poměry unikátním filmem. Nejen že je jednou z prvních detektivek natočených u nás (a asi určitě první poválečnou), ale nezvyklý je i jeho způsob natočení. Martin Frič miloval americké filmy noir, jejichž prvky do 13. revíru zakomponoval. Osamělý detektiv, těšící se nepřízně nadřízených, osudová kráska s pochmurnou a nejasnou minulostí, spousty drobných figurek, kontrastní černobílá kamera a další atributy tohoto žánru. Absence happyendu rovněž potěší. 13. revír je jediný pravý, nefalšovaný a regulérní český film noir. 85%. (13.05.2008)

Český film noir. 1) Krásná a šaramantní 26letá Dana Medřická (Frony) oslovuje 45letého Jaroslava Marvana (inspektor), který se pro role pražských detektivů snad přímo narodil, dědečku. Hm..._____ 2) Chybějící akční scény nahrazují komediální prvky._____ 3) Něco z odpočinkové atmosféry Fikerových knížek jsem tu zachytil. Přihoďme herce a dobový kolorit a je hotovo._____ 4) Dramatické okolnosti vzniku protektorátního filmu popisuje Jaroslav Lopour (19.11.2019)

Konec války zastihl jedenatřicetiletou Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se pojednou ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, odbývající si zde po Marvanově boku vlastně svůj filmový křest, získávajíc tím velkou tragickou roli Frony, dívky s tajemnou minulostí. Namnoze pozoruhodnými se jeví i výkony dalších protagonistů v čele s Jaroslavem Marvanem v roli lišáckého policejního inspektora, otevírajícího dlouhou škálu obdobných postav, zakončených legendárním radou Vacátkem, Nollovou, Strunou, Nedbalem a dalšími veterány českého filmu. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

Tento Fričův pokus o kriminální film z prostředí pražského podsvětí troskotá na papírovosti příběhu, a co hůř: na papírovosti rodokapsové (nebo lépe řečeno cliftonovské bez Cliftona, neboť detektivu Čadkovi uniká vše, co mu jen uniknout může). Tedy vše detektivní a napínavé bere za své průhledností děje, sentimentalismem, zauzlováním postav do nejrozličnějších a nejméně pravděpodobných svazků a v neposlední řadě přítomností „nejzprofanovanější rekvizity šestákových detektivek“ (vzpomeňme na Ronalda Arbuthnotta Knoxe). Přesto času stráveného v tom neklidném světě pražské periferie nelituji: její atmosféra a sled sympatických tváří (žel nejednou nadmíru patetických) sice mé očekávání nenaplnily, ale alespoň zahnaly to zklamání z vyprávění, nahonem sázaného otlučenými typy na kyselém papíře. (06.04.2009)