Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Hodný bílý námořní kapitán si se skupinou černoušků hraje na honěnou, pak na schovávanou a na závěr zkusí i slepou bábu. Copak o to, jsou to klasické hry, ale mne pan Ray nenavnadil scénářem, pan Ackroyd mne štval neustálým škubáním kamery a pan Greengrass tomu nasadil korunu nudnou tak, že jsem celkem třikrát usnul. Pravděpodobně jsem v těch krátkých nepřítomných okamžicích přišel o nějaký významný mezník filmových dějin, neboť zdejší komentáře superlativy nešetří, ale taky je možné, že od filmu zkrátka vyžaduji něco jiného než to ropou zamořené NIC, které jsem dostal. (08.02.2014)

Dokonalá adrenalinovka. Od startu nabírá film hodně kvalitní tempo a je až fascinující, jak ho tvůrci dokázali až do konce ještě stupňovat. Příběh má dvě části, který maj svou zápletku a na jejichž vývoj jsem byl zvědavej. Moc se mně líbilo, že v okamžiku kdy skončí jedna, začíná druhá a testosteronovou jízdu pomáhají dotvářet skvěle vyostřené situace. Ty by samozřejmě nikdy nemohli mít takový efekt, kdyby se jich chopil filmařský a herecký looser, ale Paul ví přesně kam zamířit kamerou, jaký dát hrdinům do úst slovník a herci se zase umí dívat a tvářit. Tady bych chtěl pochválit především Barkhada Abdiho, který mě ve společných scénách s Tomem přišel dokonce výraznější a herečtější než jeho oscarový a slavnější americký kolega. Při finálovce jsem byl napjatej jak struna na balalajce. (18.11.2014)

Poslední počin Paula Greengrasse je oslavován jako jeden z jeho nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší. Zahraniční a především domácí recenzenti ale zároveň dodávají, že docudrama KAPITÁN PHILLIPS je ve filmografii britského tvůrce sázkou na jistotu, protože v porovnání s jinými jeho snímky podle skutečných událostí (KRVAVÁ NEDĚLE, LET Č. 93) není nijak ozvláštňující a napětí je navozováno především stylem. Ani s jednou připomínkou se ovšem nedá plně souhlasit, protože jeden z dosavadních letošních vrcholů v rámci oficiální kinodistribuce dosahuje maximální působivosti i díky své neprávem opomíjené netradiční výstavbě vyprávění, jež je výlučná v kontextu Greengrassovy tvorby a klasického hollywoodského žánrového filmu (thrilleru) vůbec._____ Na místo čtyř větších bloků jich je šest (vždy po dvaceti minutách, plus epilog), během kterých je vytvářeno napětí změnou počtu protagonistů i organizace vyprávění. Navzdory názvu není hlavní postava jedna (Phillips), ale dvě (Phillips, Musa - oba kapitáni). Ty se jako hlavní vyprofilují v prvních čtyřiceti minutách, během kterých se v oddělených segmentech ukazují podobnosti (dělají svou práci vzhledem k podmínkám dané země) a rozdílnosti (jeden může, druhý musí, protože dopady globalizace jsou u každého kontinentu různé) mezi nimi. Napětí je vyjádřeno nejprve očekáváním, kdy dojde ke střetu těchto dvou, a poté je dáno tím, že víme víc než všichni dohromady ukázáním jednání námořní armády, která stvrdí nemožnost dialogu mezi oběma kulturami. Od precizního thrilleru se dochází k širšímu ideologickému rámci s liberálním vyzněním, které bylo přitomno ve všech "greengrassovkách", ale ani v jedné nemělo podobu názorového i vypravěčského střetu mezi dvěma skupinami, z nichž vyčnívají jedinci odsouzeni ke ztrátě víry ve změnu systému k lepšímu._____ Detailněji jsem se o organizaci a výstavbě vyprávění ve vztahu k vyznění rozepsal v tematickém článku, kde jsem KAPITÁNA PHILLIPSE zasadil do kontextu Greengrassovy tvorby (se zaměřením na dokudramata). A jsem rád, že Blu-ray patří k jednomu z nejlepších (viz kritika). (23.11.2013)

Zatím jsem žádnému filmu od Paula nedala míň než čtyřku a ani teď se od toho neodchýlím, ale v tomhle případě cítím přece jen lehké zklamání. Buď toho bylo příliš a nebo tomu něco chybělo, já nevím. Určitě to byla ve skutečnosti nervydrásající akce a já si to nedovedu ani náhodou představit v reálu, tudíž snaha nám to zmapovat na plátně je určitě chvályhodná. Dramatických zvratů bylo dost a napětí tomu rozhodně nechybělo obzvlášť v závěrečném finále, ale jestliže se víc soustředím na Toma než na samotnou záchrannou akci a dění kolem, tak něco není v pořádku. Trochu kratší stopáž, míň záběrů na uřvané somálské piráty, kteří mě doslova psychicky deptali a byla by to možná i pětka. Podle mě Paul natočil lepší snímky a nebo mám pocit jenom já, že se začíná už trochu moc opakovat? Krvavá neděle byla určitě o level lepší a srovnání s Únosem je v tomhle případě na místě, protože působil o dost uvěřitelněji. Takže za mě tentokrát slabší čtyřka a to ta jedna hvězda navíc je za Toma. (09.12.2013)

Výtečná dramatizace a vysokooktanová exhibice filmařského adrenalinu, která opět povyšuje pseudo-dokumentární realistickou autenticitu na plnohodnotný blockbusterový zážitek. A byť Greengrass si v tomhle jede jako nikdo z četné řady ‚copy & paste‘ kolegů, je to z jeho strany trochu sázka na jistotu, kdy kamera kouká přes rameno a švenkuje mezi obličeji právě tak dlouho, abyste věděli, koho má zrovna na mysli. Nenudí ani trochu, jen to trvá tak o patnáct minut déle, než by si divák přál. Pak by to byl plnotučnější zážitek, než jogurty z Kunína. A co si budeme nalhávat, kde naposledy jste viděli takhle krátkou a údernou prezentaci Navy SEALS? PS: Hansu Zimmerovi se v titulcích sice děkuje, ale jak se rozehrál ústřední motiv, furt jsem podvědomě čekal, kdy se tam mihne černá kápě. 4 a ½. (09.09.2014)