V dome

"Víš, jak se pozná dobrý konec? Čtenář si na konci řekne: 'Tohle jsem nečekal, ale nedokážu si představit, že by to skončilo jinak,' " poznamená v průběhu filmu hlavní postava. Tak tedy: Tohle jsem nečekala, ale dovedu si představit lepší konec. Počáteční nápad totiž není špatný: Učitel literatury ve své třídě zpozoruje žáka s nadáním pro smysluplné skládání slov za sebe a snaží se ho v této zálibě podpořit. Student mu na oplátku každý týden přináší novou kapitolu příběhu, jehož hlavními aktéry jsou studentův spolužák a jeho rodiče. Mladý spisovatel prochází jejich domem, odkrývá jejich soukromé životy a do nich vkládá své představy. Co je však pouze výmyslem šestnáctiletého hocha a co je skutečností? Nezašlo jeho špehování cizích lidí až moc daleko? A hlavně jakou postavu se skrz svůj příběh snaží vykreslit a ostatním odhalit? Sebe samého? Svého zamlklého spolužáka? Jeho prací posedlého otce? Jeho matku, která ho přitahuje? Nebo snad čtenáře celého příběhu? Otázky, otázky, otázky. Jednou vyřčeny, pak však bohužel zapomenuty a už nikdy nezmíněny, natož zodpovězeny. A tak podobně jako příběh talentovaného žáka připomíná i Dans la maison dílo nezkušeného spisovatele, který tak úplně neví, co chce svým příběhem vlastně říct. [Glasgow Film Festival] (23.02.2013)

Nápad a vývoj příběhu mě zcela zaujal, o to jsem byl rozladěnější, když se mi v polovině vrátilo přehrávání na začátek – asi chybný download. V tu chvíli jsem myslel jen na to, jak se "dodívat" - obnovit soubor, znovu ho stáhnout. A jak jsem na tom pracoval, uvědomoval jsem si víc a víc, že film (zvláště tohoto druhu) může mít "pokračování příště", a to "příště" může být i "nikdy". Proč chtít konec od příběhu, který se tomu sám vzpírá tím, že ho nemá. Nebo jich má víc... Dosud jsem napočítal čtyři. (10.07.2016)

Bože, prečo? Prečo tak perfektne rozbehnutý film s dokonalým spádom v závere tak zničili? Už od samého začiatku to pôsobilo priam úžasne a napätie stúpalo čím ďalej, tým viac. A potom zrazu sa to zlomilo a upadlo akoby scenárista tohto filmu upadol do kómy a koniec za neho dopísal niekto iný. Takže z relatívne perfektného filmu to padlo niekam na úroveň ľahkého nadpriemeru. Ale inak treba uznať, že námet a to prevedenie bolo fascinujúce. Tá harmónia skutočnosti a predstavivosti, keď razom človek nevie, kde je hranica medzi nimi - to bolo niečo skvelé. Učiteľ počas filmu prízvukoval, že dobrý koniec musí byť taký, aby si človek na konci povedal, že to vôbec nečakal. Je to pravda - toto som naozaj nečakal, že skvelý príbeh sa skončí takto fádne, dokonca by som povedal, že absurdne. Ale či to bol dobrý koniec? Za seba môžem povedať, že určite nie :( (29.11.2013)

Na film mě nalákal samotný obsah. Je to jeden z těch poutavých, kdy přemýšlíte, jestli to je nebo není skutečné. Jaký má Claude záměr? Jaký má záměr scénárista? Je Claude manipulátor? Nebo je profesor manipulátor? Ke konci trochu ztrácí šťávu – nebo to je moje ospalost (s filmem nijak nesouvisejkící)? Možná trochu nadhodnocuju, ale za to přemýšlení a lehké sexuální napětí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor ** | akce - | napětí * | pustil bych si znova *** (13.01.2014)

Tohle byla vysloveně báječná lahůdka od Ozona. Dlouho jsem se tomu snímku vyhýbala, ani sama nevím proč a jako většinou jsem nakonec byla nadšená. Tolik proměnných a tak bezvadně sladěných situací jsem dlouho neviděla. Buď bylo pokračování naprosto nesnesitelné a nebo naopak zcela reálné. Já jsem jen mlaskala slastí nad celým neobvyklým zpracováním, protože to je potom osvěžením mezi tolika filmy. Já osobně tleskám a konec byla super tečka :-) (27.11.2016)