Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

Působí to trochu jako hraný dokument, což drama neubírá, spiše je posiluje. Pro našince jsou zajímavá samotná fakta o polských bouřích sedmdesátých let, o kterých jsme se doma v té době nedovídali ani tolik, že se odehrávají. Mimo toho, že člověk podvědomě stojí na straně protestujících, musí také vidět, jak se Poláci poučili z rokuj 1968 v Československu a i za cenu "sebeobětování" a ztráty úcty vlastního národa nenechali věci dojít až k sovětské invazi. (13.11.2021)

Poláci tak trochu suplují naše filmaře, kterým se z příběhů odehrávajících se za minulého režimu vždy vylíhnou nějaké ty Pelíšky, což znamená, že komunismus byl v jejich očích sice svinstvem, ale nebylo za něj zase tak úplně špatně. Čest výjimkám typu Pouta. Poláci tu hnusnou šedivou dobu ukazují takovou, jaká byla a Černý čtvrtek to jen potvrzuje. Film se odehrává na několika úrovních. V jedné je rodina, které se gdaňské události tragicky dotknou, ačkoliv s nimi nemá vlastně nic společného, v té druhé je to samotná demonstrace a střety s armádou a ve třetí sledujeme jednání politických špiček. A všechny tři linky mají něco do sebe a všechny tři dokážou vyloženě nas*art a ta první, byť je prvoplánová, i dojmout. Ocenění zaslouží i citlivé zakomponování dobových záběrů, které jsou v několika chvílích otřesné a pochválit je třeba i herce, ačkoliv o nich to tady tolik nebylo. Celkový silný dojem podtrhává Balada o Janku Wisniewském, která provází závěrečné titulky.90% (09.04.2016)

Mladý manželský pár Stefania a Brunon se těší novému bytu, který se jim v nelehké době podařilo získat. Jejich nadšení však přetnou tragické události 17. prosince 1970 v Gdyni, kdy je Brunon při cestě do práce bezdůvodně zastřelen komunistickou policií. Stefania nejprve zprávu o úmrtí svého muže považuje za vtip, posléze je však čím dál více přesvědčována o kruté pravdě. Společně s diváky je svědkem sílících protestů dělníků místní loděnice proti ozbrojeným manévrům socialistického režimu. Během nepokojů tohoto dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Po delší tvůrčí odmlce se Antoni Krauze (chtělo by to sem na čsfd doplnit do informací o filmu, jakož i další tvorbu tohoto režiséra) vrací se zpracováním jednoho z nejtragičtějších dnů polských moderních dějin. Jde o první převedení této události na filmové plátno. Bezchybná Krauzeho režie, jako vždy vynikající hudba Michala Lorence a soustředěný herecký výkon Marty Honzatko mají hlavní zásluhu na tom, že film ani na chvíli nenudí a rezonuje v divákovi ještě dlouho po závěrečných titulcích. Hlavní postava filmu, skutečná Stefania Drywa, byla celou dobu přítomna natáčení a přispěla k tomu, aby byl její příběh co nejautentičtější. Zásahy, které by pravdivý příběh falsifikovaly s úmyslem prvoplánových efektů pro diváka, byly eliminovány na minimum. Viděno na Lubušském filmovém létě v polském Lagowě za přítomnosti a velice zajímavé diskuze s Martou Honzatko. Zatímco u nás jsou divákovi cpány neustálá nereálná retra typu Pupendo nebo Občanský průkaz, ze kterých nakonec máme pocit, že se v té době žilo hrozně fajn, Poláci tyto smutné kapitoly svých dějin zpracovávají natvrdo a bez příkras. (23.11.2012)

Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. (11.07.2019)

Doprdele jako? je mi na zvracení. Na zvracení z toho nechutnýho režimu co komančové byli, z toho že armáda střílela do vlastních lidí, kteří si šli jen tak do práce, nebo si dovolili stávkovat kvůli zdražení potravin. Naprosto otřesný co se dělo, vodkou ožralí papalášové rozhodovali o životech vlastních lidí no co k tomu říct. Za každého režimu, v jakékoliv době byli politici jenom banda sráčů kteří jeli na sebe. Proto nechápu, že si snad někteří myslí že tenhle korona fašismus, teda pardon ochrana veřejného zdraví to s námi myslí dobře. (03.02.2022)