Moja teta Timrava

Myslím, že hrané vsuvky filmu moc neprospěly, jsou tak trochu o ničem. Ale celek není na bakalářský film špatný. A paní Ara Petrivalská, spisovatelčina neteř, je ve svých 93 letech neuvěřitelně vitální. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Katarína Kočalková. (16.09.2015)

Život Timravy očami jej netere Ary Petrivalskej. Ábelová a Polichno, miesta, kde Timrava žila a tvorila, autentické zábery, rozprávanie a spomienky - to všetko skladá živú mozaiku Timravinho navonok jednoduchého života. Života slobodnej, nezávislej a realisticky píšúcej ženy, ktorá vedela vynikajúco vystihnúť život a charaktery ľudí vo svojom svete. Svojim dielom obohatila nielen slovenskú literatúru, ale aj moju mladosť. Milovala som letné podvečery s Timraviným "Veľkým šťastím" (ale aj inými novelami a poviedkami). Dokument je výstižnejší a vyzerá dôveryhodnejšie ako kontroverzný životopisný film o Timrave, Šiesta veta. Stojí za to vidieť ho. Pre milovníkov Timravy - nevyhnutnosť! (01.01.2012)

Stařenčino vypravování o Timravě „z Ábelovej“ dojímá svou bezprostředností. Je naléhavé, úsměvné a sobecké – stejně jako svědectví dalších pamětníků, kteří tu „pišasonku“ poznali a porozuměli jí lépe než soudobí literáti, již jí neporozumivě upravovali její literární jazyk, osobitý, neškolský a zemský, a přetvářeli tak i podobu autorky samé. Neumělými v/ý/stupy televizního symbolismu se však z dokumentu (ne však ze zaznamenaných hovorů!) stává karikatura: nevkusné záběry na „hranou“ spisovatelku, nyvou, koncentrovanou, éterickou, rovům naslouchající, ba dokonce i karty hrající, vychylují líčení byvších dětí, které autorku obklopovaly, v jakousi bájnou lež nebo ve venkovské šílenství a pootevřenou knihovnu s lákajícími hřbety prudce přirážejí. (02.03.2017)