Boh ti žehnaj, Ozzy Osbourne

Všichni vesměs pějí chválu na tento dokument. Je zajímavý, to ano. Trochu vás nechá nahlédnout pod pokličku. Ale je to nahlédnutí kontrolované. Tohle ano a tohle už ne. Jak by ne, když ve štábu byli členové rodiny a kolem samí kamarádi. Takže se nedovíte nic z toho, co by vás zajímalo nejvíc, proč se rozešel se svou manželkou, proč odešel od Black Sabbath... Vše se přejde jednou větou a mlčením. Pak vidíte desetkrát jak ukusuje holubici hlavu. Existují statisíce fotografií a přesto vidíte některé dvakrát i vícekrát. Kamera je opravdu bídná, leckterý amatér by to zvládl lépe. No ano, vždyť to ten člověk dělal vlastně poprvé a nemá za sebou žádnou profesionální minulost. Těch nedostatků je ve filmu opravdu hodně. Váhal jsem mezi dvěma či třemi hvězdičkami. Nakonec jsem byl milosrdnější, protože toho není málo, co se ve filmu dozvíte. Ale třeba smrt Randy Rhoadse je také nevyjasněná. Pilot prý laškoval a přelétával nad autobusem, kde byl zbytek kapely. Křídlem zavadil o střechu a zřítil se. (24.12.2020)

Nebavil som sa. Neviem, čo chcela rodina Osbournová týmto filmom povedať. Najskôr na Ozzyho nahádžme všetku špinu, čo sa doňho zmestí a v posledných 10-tich minútach vyvolajme obrovské zľutovanie? Osobne u mňa Ozzy klesol po tomto filme z takmer nulovej vedomosti na hranicu absolútneho znechutenia. Dokonca ju možno prekročil. Takýto človek si nemá prečo zaslúžiť akúkoľvek štipku obdivu. A s touto nechuťou sa zviezol aj samotný film. (05.06.2013)

Asi jsem čekal něco jiného. První půlka hudebně ještě tak nějak ok (dětství, vznik BS, popsány peripetie při natáčeních alb, vyhazov z BS, "restart" kariery, Rhodes...), jenže pak už se to vlastně motalo kolem Ozzyho "rodinného" života a hudbou se ten dokument spíš jeň vyplňoval. To ale neznamená, že to nebylo chytlavé, jen bych asi uvítal víc toho infa o vzniku alb. 7/10 (18.10.2020)

Ať máte nebo nemáte rádo Ozzyho Osbourna, tenhle pohled na jeho život je celkem upřímný a zpěvák se nebojí vzpomínat na období, kdy byl skutečně k ničemu. On tedy i v té době aktuálních záběrech vypadá lehce vyčpěle, ale je na něm vidět, že je celkem střízlivý. Kultovní pro mě není, ale jako osobnost je zajímavý. (30.03.2017)

Je to v podstatě docela smutnej příběh, kterej se dá shrnout jednou větou, kterou sám Ozzy ve filmu pronese: "I had a car, I had a house, I had a lot of money.... I was king of the fucking world in my 22." Je až zajímavý, jak může ustrašenej kluk a introvert s malou dušičkou ukrytou někde uvnitř dělat frontmana jedné z největších metalových kapel. A aby to všechno nějak ustál a zvládl, tak chlastal a bral všechno, co bylo po ruce. A když pak v závěru dokumentu pronese, že až teprve teď (po šedesátce) je šťastnej a užívá si život, je to fakt smutný. A řidičák si taky udělal na starý kolena, protože celej život byl tak mimo, že by mu ho nikdy nedali. Ale teď se cítí svobodnej, sedne do auta a jede, kam se mu zachce. Tomu říkám paradox. :) A i když už mu to moc nezpívá a je celkově takovej zpomalenej, jsem rád, že jsem ho před pár rokama viděl naživo. Protože Ozzy je prostě legenda, ať se děje, co se děje. (01.10.2016)