Jedlíci aneb Sto kilo lásky

Nedokážu s jistotou určit, zda se již jedná o film, nebo pouze o prodloužený díl Jste to, co jíte, každopádně by to zoufale potřebovalo liposukci. Magnuskovo vyprávění je stejně neekonomické jako přístup postav k jídlu. Většina scén, resp. scének, z nichž Jedlíci sestávají, je obdobou junkfoodových prázdných kalorií. Nenaplněná zůstala naděje, že zápletka, která se vyjeví teprve po nějakých třiceti minutách vycpávkových záběrů (v nichž product placement neslouží příběhu, ale opačně), bude dále rozvíjena. Pokračuje se ve vršení kameňáků o obézních lidech. Navzdory těžení vtipů z toho, že se někdo tajně cpe mastným sajrajtem z konzervy, Jedlíci podobně jako četné normalizační komedie oslavují koncept šťastného pozemšťanství a životosprávu svých žravých postav v zásadě schvalují. Třebaže se hrdinové, lidé frustrovaní, sobečtí, sprostí a naivní, ke shození přebytečných kil rozhodnou dobrovolně, film jejich léčebnou kúru zobrazuje jako nepřijatelnou šikanu skupinou pokrytců. Lidé obézní vinou své slabé vůle jsou tak vydávání málem za rebely, kteří se vzpírají normám krásy a zůstávají sami sebou, jakkoli nebezpečné pro jejich zdraví to může být. Ke skutečnému poručování řádu však nedochází. Daný (nejen) fyziognomický stav je vyhovující a hlavní přítěž nakonec představuje bulvár, neschopný akceptovat lidi, jací jsou. Snaha cokoli změnit absentuje. Stačí, že se komplikace podaří krátkodobě ošvejkovat. Pravidla zde ostatně slouží jenom k tomu, aby mohla být opakovaně porušována. Magnuskovu ideově pochybnou a dramaturgicky zprasenou ódu na tuk definitivně pohřbívají rozpačití „herci“ a režie na úrovni lepšího teleshoppingového spotu. Vrcholnou ukázkou řemeslných schopností tvůrců je jedno přeostření z tváře postavy na kousíček šunky, který drží v ruce. Pět procent pouze kvůli tomu, že to pocitově bylo cca o hodinu kratší než Babovřesky a Líbáš jako ďábel. 5% (10.09.2019)

Ten film podle mě schytal až moc velký hejt. Ano, působí amatérsky především co se filmařiny týče (zase když to srovnám s Věčně tvá nevěrná...) a taky mu dost ubližuje zbytečně přemrštěná stopáž, ale zase na druhou stranu mi to tak strašné nepřipadalo. Proti Magnuskovi nic nemám, osobně na mě působí jako nadšený amatér, který se snaží bez nějakého vzdělání točit filmy a neustále se v tom oboru zdokonalovat (a že se taky zdokonaluje). Jedlíci mají dobrý nápad, dokonce se tu povedla i herecká sestava (ještě by to teda chtělo Pawlovskou), komedie z prostředí odtučňovacího tábora slibuje hodně, bohužel toho moc naplněno nebylo. Má to nanejvýš úsměvné scény, je jich tu pár (což je teda na skoro dvouhodinový film celkem málo), ale že bych se smál nahlas, to ne. Zase se mi ale líbí, že se celý ten film ve finále snažil o příjemný pocit. Dialogy tu občas působí divně, jako i některé vztahy mezi postavami. A taky ty terapie jsou celkem divné - je to odtučňovací tábor, tak proč většinu času proboha jenom sedí v kroužku a povídají si? Nějakého cvičení tady zas tolik nebylo. No, když to vezmu jako celek, má to hodně chyb, dvě hodiny jsou zbytečně moc a na scénáři bylo třeba ještě zamakat, ale jsou i mnohem horší české filmy. Na tenhle se dá aspoň dívat, což o některých jiných říct nemůžu (např. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci). 2* (27.10.2019)

Ani nevím, jestli má vůbec smysl plýtvat písmenky. Stačilo by jenom prosté: „Proč?“. Jako ono to není úplně, že by jste měli nutkání si vypíchnout oči jídelní vidličkou, ale stejnak. Lidé, kteří vůbec neumí hrát, vede impotentním příběhem, člověk, který se má ohledně filmařské profese ještě hodně co učit. Znovu se ptám: „Proč?“ Kdyby všichni zúčastnění věnovali své úsilí například hledaní čtyřlístků, tak světu prokáží dost možná větší službu. (27.12.2020)

Update po druhém shlédnutí: Snižuji hodnocení o jendu hvězdu. Podprůměrný děj s nelogickými dialogy, místy i vtipnými gagy a scénami, podprůměrné (a velice nevěrné) herecké výkony, které vyzdvihuje převážně neherec Chára a místy velice špatný sudovitý zvuk s nevhodnou a vlezlou hudbou. Nicméně nakonec a vidím jistý posun vpřed, převážně pak po obrazové stránce a kupodivu musím uznat, že jsem se bavil víc než u jiných českých "komedií" posledních let, jen si nejsem jist, že ve správném smyslu. Nejvic mě nudilo posledních 20 minut obsahujících "skvělé" Georgovy písně, kterých se vlastně ale nedočkáme, nulový pokrok v ději a téměř okamžitý konec postrádajcí smyslnější pointu. 15% SPOILER!!!!!!: Nikdo nezhubne... (28.08.2013)

Normálně to asi bývá tak, že někdo (nějakej "filmař" nejspíš) dostane nápad, a tak na něj začne shánět prachy. Tady to bylo evidentně naopak - tady měl nejdřív někdo prachy na reklamu, tak k nim začal shánět filmaře. Konkrétně majitel nějakýho zdechlýho salonu krásy a jednoho hotelu. Pravděpodobně jde o tu samou osobu, a - já po tom nepátral - ale nic bych za to nedal, že to byl někdo z babišovy stáje (nebo babiš sám), protože do jedný z hlavních rolí prosadili toho zmrda stropnickýho, kterej potřeboval ten svůj kuní xicht před volbama trochu mediáně provařit (vzhledem k tomu, že nikdy v ničem pořádným nehrál a nikdo si ho jako herce s ničím nespojuje). Setkáváme se tu tedy se zajímavým novým trendem: product-placement už není "ve filmu", on je to film celý sám. No dobře, no. Taková je halt doba. Magnusek už se uklidnil a sám sobě nadělil roli dobrotivého méďy - tentokrát rezignoval absolutně na kritiku čehokoli a jen svým chlebodárcům poslušně zobe z ruky. Dodatečně nalepená chatrná kostrička děje je zamozřejmě k smíchu, ale ne tak, aby se člověk doopravdy zasmál. Takže celýmu filmu vévodí obskurní vykopávka Dáda (znáte ten trek od Supercroo... "jo, dádo, to je pro tebe! Terorizuješ nás už od osmdesátých či sedmdesátých či padesátých let, děvko! Terorizuješ už mýho fotra!" - můžou si tam přidat "..a budeš terorizovat i mýho vnuka"). Jako jestli jsem se párkrát zasmál, no možná jo. Určitě to není žádný skvost kinematografie. Ale 16% a 63. nejhorší film si to doopravdy nezaslouží. To mám zase pocit, že gényjové z čela žebříčku dali Magnuska do klatby za to, že se kdysi nebál říct trpkou pravdu těm hlupákům do očí. Je to zvláštní, ale pravdoláskaři ze všeho nejmíň rádi slyší pravdu. No a proti tomuhle vymítání Magnuska se snažím protestovat svýma pěti hvězdičkama. Čau, vi voly. (28.09.2014)