Nedotknuteľní

Milé to je, vtipné taky, energické jakbysmet. Jedno hodně nepravděpodobné přátelství mezi ochrnutým, vysoce postaveným milionářem Phillippem a černošským imigrantem z předměstského ghetta Drissem začíná razítkem pro pracovní úřad, končí nenásilnou vazbou, která potěší zejména ty, kteří si mysleli, že kvalitní scénáře postavené na dialogových přestřelkách si dávají hodně dlouhou pauzu. Sociální pohádka o jedné neřízené střele a vozíčkáři, který nestojí o soucit, má ale několik vad na kráse, to si musíme přiznat. Za prvé se tu epizodní situace až příliš vydávají za děj, který jinak rozhodně není nějak zvlášť nosný. Vedlejší dějové linie jsou nedotažené nebo moc nefungují (role matky, linie nešťastně zamilované dcery nebo neposlušného brášky), oba hrdinové si k sobě najdou cestu až překvapivě snadno a jede se na můj vkus až moc na jistotu. Podlehnout se tomu ale dá (třeba když Driss neustále útočí na Phillippovu asistentku), svůj účel to splní, i když napodruhé to už takové terno myslím nebude!! (30.08.2012)

prosim vas, budte taki laskavi, a kto poznate Omara osobne, poslite mi ho domov. A ked nie jeho, tak apon scenaristov, lebo ak by ma dokazali takto rozosmiat kazdy den, tak som ochotna zit v ako polygamistka. Dakujem velmi pekne, koniec hlasenia. PS: Lepsiu komedialnu dramu, ktora ma srdce a na nic sa nehra, som od Crazy Stupid Love nevidela. A je mi jedno, ze si ludia myslia, ze tento film nepatri do prvej 200 najlepsich filmov, ja si myslim, ze tam nepatri 150 filmov, ktore tam su. Takze asi tak. (01.03.2013)

Když se zazobaný kvadruplegik rozhodne domestikovat lehce asociálního Senegalce, nejspíš ještě sám netuší, kolik zábavy a zajímavých zážitků to do poněkud okleštěných životů oběma přinese. Ale já to tušila a tak se nepřidávám k nadšeným opěvujícím ódám, protože mě tenhle film absolutně ničím nepřekvapil. Jistě, mělo to v sobě humánní poselství, po většinu stopáže jsem měla koutky rtů ohnuté směrem vzhůru a možná jsem se i 2x uchechtla, ovšem viděla jsem vtipnější komedie, hlubší a dojímavější filmy o postižených lidech a mnohem silnější výpovědi o sociálních případech. Ta trocha cynického koření na povrchu byla na můj vkus příliš decentní, než abych z ní zvlhla. Samozřejmě jsou "Intouchables" nadprůměrným snímkem, jenže já po zdejším astronomickém hodnocení a orgasmických komentářích čekala něco víc, přidanou hodnotu, kterou jsem prostě nenašla. Moje škoda, nějak to přežiju a vy taky budete muset, sorry;-P. 75% (01.04.2012)

Při sledování filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na podobný snímek Uvnitř tančím. Zvláštní však je, že zatímco u britského filmu se podstatně víc tlačilo na pilu a obvinění z citového vydírání mohlo být nasnadě, přesvědčil mě asi víc než jeho francouzský následovník. Asi proto, že Intouchables pracoval víc s humorem a celkově byl takový víc bezstarostnější, pohodovější a...méně úderný. Ve výsledku si možná najde i více fanoušků, ale jeho aroma ve mně nezůstane tak dlouho jako u výše zmiňovaného anglického produktu a nejspíš na něj i časem zapomenu. Tímto srovnávacím úvodem však nechci říct, že by Nedotknutelní byli nějak slabším filmem, to určitě ne. Je to po všech stránkách kvalitní dílo. Příběh není vůbec hloupý, v tech. kategoriích nenajdete slabšího místa (ach, ta hudba!), dýchá na vás příjemná a hřejivá atmosféra, funguje zde humor, ale snímek jasně stojí na úvodní dvojici, jejichž společná chemie (přestože tenhle aspekt zohledňuju spíše u milostných párů) funguje velmi dobře, a tak nějak přirozeně. Jako hlavní nedostatek filmu však vidím jeho celkovou nereálnost. Přestože se tvůrci dušují, že se inspirovali skutečným příběhem, nevěřím jim to. Při sledování filmu mi to ani moc nevadilo, ale v závěrečném hodnocení na to přece jenom přihlédnu. Nebudu sice zbytečně pálit tak ostrými náboji jako třeba Tetsuo a jeho sociální utopie, přesto 1* dolů půjde, nic ve zlém. (30.05.2012)

Jsou filmy, u kterých jsem nešťastnej z toho, že je můžu poprvé vidět jen jednou. Tenhle majstrštyk nejde, než vychvalovat do nebe, protože takovou dávku humoru neměl ani měsíčník Trnky Brnky. Výbornej je především Omar Sy. Díky němu to dostává punc originality a hlavně jeho životní příběh se prostě musí dotknout každýho. (13.03.2012)