Nedotknuteľní

Uhlazená směs všech známých klišé, která se líbí většině a o které příliš nepřemýšlíte při sledování, po skončení snímku se vám tento ovšem velice rychle vykouří z hlavy. Jak se snažím nové tendence na CSFD alespoň respektovat, tak vysoké umístění v žebříčku nejlepších fimů je dost mimózní i na mě. 70%. (04.06.2015)

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... (28.05.2012)

Nový film, který: 1) nepochází z Velké Británie ani z USA; 2) se přesto dostal do našich kin; 3) nemá jedinou chybu? To tady dlouho nebylo. Tedy... Přinejmenším od dob The Artist. Takže opět hurá Francii! Něco tak krásného člověk na velkém plátně zkrátka jen tak neuvidí. "Víte, kde najdete kvadruplegika?" - "To nevím." - "Tam, kde jste ho nechal." (03.11.2012)

Tak toto bolo skutocne prekvapenie roka. Ani by som nepovedal, ze by sa dalo z takehoto pribehu natocit tak skvely a zabavny film, ktory hlavne hovori o tom, ze i ludia, ktori su niecim postihnuti, chcu tiez zazit akesi dobrodruzstvo a nie brat ten zivot az tak smrtelne vazne. V nemeckych kinach bezi tento film uz niekolko mesiacov v kuse a aj to svedci o necakanom uspechu francuzskej produkcie, len skoda, ze je takychto filmov tak malo. Skvely zazitok, ktory si nemoze odomna zasluzit ine hodnotenie, ako 100%. ________ François Cluzet - (Philippe) +++ Omar Sy - (Driss) +++ Anne Le Ny - (Yvonne) +++ Audrey Fleurot - (Magalie) +++ Clotilde Mollet - (Marcelle) +++ Alba Gaïa Kraghede Bellugi - (Elisa) +++ Cyril Mendy - (Adama) +++ Christian Ameri - (Albert) +++ (Videl v kine 24.03.2012) +++ (29.05.2012)

Moja pani manželka má tento film veľmi rada, ale ja som si k nemu cestu nikdy nenašiel. Nepáči sa mi absencia poriadneho scenára. Vinou toho ide skôr o zlepenec, než o film s plnohodnotným dejom. Herecké výkony mi pripadali zaliečavé, prízemné, jednoduché a priemerné. Musím dať len 3*, pretože mi tej povrchnosti, dobroty a zjednodušovania pripadalo predsa len priveľa na jeden film. Mám rád feel good filmy, ale toto pripadalo prehnané už aj mne. Nechcem povedať, že sa všetky snímky o ochrnutých ľuďoch musia niesť vo vyložene vážnom duchu (ako napr. Volanie mora s Bardemom alebo Skafander a motýľ s Amalricom), ale toto bola miestami predsa len rozprávka. Vlastne som sa čudoval, keď som zistil, že scenár nenapísal Luc Besson. Diváci boli každopádne nadšení, snímka s rozpočtom necelých 10 miliónov eur zarobila celosvetovo 426 (!). (06.02.2017)