Mary Reillyová

Neřekla bych, že by mohl být John Malkovich tak sexy, ale jo je :o) a je to hezký pohled. Obsazení i kostýmy se docela povedly, až na Julii Roberts, která mi tam vůbec nesedí. Jako horor bych to asi neoznačila film spíš než strašidelnou atmosféru ukazuje pár nechutných scén. Ráda se na film podívám ještě jednou a trochu mě i nakopl k tomu, abych si pořídila nějakou parádní knihu. To podstatné film zobrazuje přesně a divák si může popřemýšlet nad tím, co vlastně viděl. (03.05.2019)

Spíše než klasickým filmovým zpracováním bych to nazval divadelním představením, ve kterém všechno začíná a končí u bravurního Malkoviche - strhující herecké představení, střídající jeho rozdvojenou osobnost Jekylla a Hydea, je krásnou ukázkou toho, že tuhle roli nemohl zahrát jen tak někdo. Film, odehrávající se na pár metrech čtverečních se zdařilými příspěvky dalších zúčastněných herců a hereček..horor je to především v momentu, kdy se Malkovich upřeně dívá, nebo mnohdy stačí, když pouze mluví, paráda.................moje hodnocení = 8 z 10. (15.11.2017)

Mě se to, ale fakt líbilo! Mám fakt rád horory a tajuplné příběhy a všechno podobné. Ale nemám rád horory kde tečou litry krve a šílení mutantise sápou po zemi. Mám rád filmy s atmosférou, kde spíše nejostata nežli litry krve navozuje mrazení v zádech. A v tomto filmu se dozajista zamrazení v zádech dočkáte. Ponurá atmosféra, propojená vzpomínkami na zmařené dětství nevinné dívenky. A pak rozpolcenost hlavního hrdiny. No takřka perfektní. Bohuželjen takřka. Tak jak to je je to skvělé, ale já bych z filmu odstranili ten jediný efekt a to jest přeměna jedné osobvnosti v druhou. Bohatě by stačilo, aby hlavní postava byla schizofrenní, zčehož jedna osoba by svojí tvář zakrývala. Filmby zjískal na realičnosti (Což asi nebylo žádoucí ale já tomám rád) a divák by odcházel od obrazovky s úděsným pocitem, že by se tomohlo stát. Ale přesto jsem z filmu nadšen, po řadě naprosto úchylných pokusů o horor s atmosférou mě tento zcela vyhovuje a díky za něj! (05.12.2005)

Kedysi ma tento film zaujal, neviem už, čím, pravdepodobne celkovým príbehom, pretože som ešte nemal prečítanú jeho predlohu. Medzičasom som Stevensonovu novelu prelúskal a zase na jej obsah z veľkej časti zabudol. Príbeh filmu ma teda teraz už nemal čím prekvapiť a hodlal som sa zamerať najmä na vzťahy postáv. V tomto ohľade ma to ale sklamalo. Film sa uberá pomalým tempom, mnoho sa nedeje. Nerozohráva sa ale príliš dramatickým spôsobom ani onen ľúbostný "trojuholník", ani mi nebolo dožičené preniknúť hlbšie pod povrch jednotlivých postáv. Problém samozrejme môže spočívať v mojej malej schopnosti nasať psychologické postrehy z málo explicitne vysvetľujúceho filmu, obávam sa ale, že skôr je to dôsledok neochoty tvorcov či konkrétne scenáristu trochu viac na diele zapracovať. Napr. postoj Mary k otcovi je iba naznačený v zaujímavej krátkej scéne z pohrebu. Pomerne otvorenou ponecháva film tiež podstatnú otázku motivácie dr. Jekylla k jeho výskumu; vystačiť som si musel s otázkou na Mary: "Nikdy ste netúžili po novom živote? ... Že by ste mohli robiť čokoľvek, čo by ste chceli, bez výčitiek svedomia?" - Ak film nielen po sujetovej, ale aj psychologickej stránke nevyniká, atmosfericky je takpovediac dokonalý. Takmer celý čas nás kamera vodí buď po tmavých priestoroch bohatého, ale kvôli majiteľovi s utrápenou tvárou, odmeranému správcovi a neustále neveselému služobníctvu stiesňujúceho domu alebo po špinavom, upršanom, taktiež tmavom a občas i krvavom (trh s mäsom) prostredí Londýna. Z tejto šedi a mĺkvosti sme vyslobodení iba raz a na chvíľu - a to pri návšteve falošne či povrchne rozjasaného verejného domu! Keď k tomu ďalej pripočítam zarasteného a svojskou "morálkou" vedeného pána Reillyho alebo chvíľku s chlapíkom, od ktorého mala prenajatý byt matka hlavnej hrdinky, ale najmä jednu z úvodných scén, keď o život krvavo prichádza budúci obsah taniera dr. Jekylla (presný význam tejto sekvencie pre filmový celok som možno nepochopil, bola ale v každom prípade impresívna), nemôžem nekonštatovať, že ako esencia ťažko definovateľnej depresívnosti je tento film naozaj pomerne majstrovským kúskom. Ak ho mám zhodnotiť celkovo, s ohľadom na (podľa mňa) odlišnú kvalitu troch zmienených rovín som na pochybách. Nechám sa ale po tejto svojej prvej repríze premôcť formou a prepáčim tomu slabší obsah: mierny nadpriemer... - Pomerne nevydarený je koniec, ktorý pôsobí veľmi otvorene, čo však zrejme nie je (iba) súčasťou "posolstva" filmu, ale (tiež) výrazom scenáristovej bezradnosti v úvahách, ako to "useknúť". Okrem toho pôsobí tam predvedená veľmi trikovomoderná scéna fyzickej premeny Hydea na Jekylla v surovo (pseudo)realistickom filme dosť cudzorodo. (04.03.2012)

Kdysi v roce 1996 se několik filmových kritiků rozhodlo, že Mary Reilly je špatný, nanejvýš průměrný film, že už samotná předloha neposkytuje dostatečně kvalitní materiál pro kalibr typu Stephena Frearse, tvůrce takových snímků jako Nebezpečné známosti, či Hrdina proti své vůli. Trošku mi to připomíná Paula Verhoevena a jeho Showgirls. Patří už jaksi k dobrým mravům vyjadřovat se o Mary Reilly negativně, shazovat ji pro údajnou nedotaženost, vysmívat se plytkému scénaři. Nemůžu si pomoct, ale je to chyba. Nejen kvůli filmu samotnému, který není ani zdaleka tak špatný, jak se takřka všeobecně předpokládá. Dokonce i pokud odhlédneme od mimořádných hereckých výkonů Julie Roberts a Johna Malkoviche, zbývá geniálně zrekonstruovaná atmosféra doby viktoriánské Anglie se vší její upjatou morálkou, striktním dodržováním společenských konvencí, leskem vyšší společnosti a bídou v brlozích živořící lůzy, determinovaných vztahů mezi panstvem a služebnictvem. Takto dokonale podali ducha určité doby snad jen Ivory v Rodinném sídle a Soumraku dne a Altman v Gosford Parku. (21.01.2007)