Obvinený

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Nejsem žádnym znalcem hororů, ale zrovna před pár dněma jsem znovu viděl Shining - jeden z nejděsivějších filmů, který znám. A teď můžu říct, že se to vůbec nedá srovnat s čistou hrůzou a absolutnim děsem, kterej jsem prožil za hodinu a půl sledování tohodle případu - a to zoufalství ještě roste právě s uvědoměním, že já jsem to zažil neosobně a jen nějakejch 90 minut, a že někdo jinej tohle štěstí neměl. Na světě se samozřejmě děje spousta zvěrstev a jen o nich nevim, ale tohle je tak blízko... Tohle neni fikce, je to Evropa, demokratickej právní systém, je to pár kilometrů odsud a pár desítek měsíců zpátky. Škody na vztazích, zdraví a životech jsou absolutní, fatální a trvalý, a přesto nikdo ani v 21. století nenese zodpovědnost - je to označený za justiční katastrofu, a stejně to končí jen důtkou (sic!) pro jednoho (sic!) soudce. Je to úplně stejnej systém vyviňování se, zbavování se odpovědnosti, schovávání se za instituce a nadřízený, stejnej princip neochoty a neschopnosti dělat rozhodnutí s vědomím vlastního dílu zodpovědnosti, kterej doved nacismus přesně k tomu, čim byl - a je to přesně to, co je napříč "všeobecnou společností" tak jednohlasně odsuzovaný. A přesto se tohle může stát i v roce 2000+, přesto si to ti mocní dovolej, aniž by je to trápilo, a samozřejmě to vůbec nemusí bejt jen v Německu. Žádnej systém neni dokonalej - nakonec je to o lidech, a jestli se jako lidi i chováme v situacích, kdy máme moc. Hon byl super, ale tohle mě sežehlo ještě úplně jinak - asi právě proto, jakej kousek od nás tohle je a jak moc to je bez jakýkoli nadsázky skutečný. A Torreton byl struhjící. (03.11.2019)

Zdrcující studie charakteru falešně obviněného člověka z pedofile, jenž byl spolu s dalšími 15 lidmi neprávem odsouzen v tomto neuvěřitelném francouzském procesu k několika letům vězení. Hodně intenzivní drama, v němž Phillipe Torreton hrál zcela přesvědčivou one-man-show a za svou srdcervoucí touhu po přežití a svobodě, při níž prošel ohromnou fyzickou transformací, by zasloužil velké ocenění. (16.07.2014)

Tak tohle je síla. Ta arogance ze strany policie i vyšetřujícího soudce byla natolik sugestivní, že jsem měl sto chutí skočit do obrazovky, pořezat jim ksichty, vyrvat ohryzky a rozšlapat je do jedný krvavý kaše. Doufám, že se za to, jak dokázali několika lidem totálně posrat život, budou až do skonání věků smažit v pekle. A jakoby příběh Marecauxe a spol. nebyl už dost tragický a k vzteku, vyšperkují to tvůrci na konci dodatkem, že soudce Burgaud, tedy zmrd, který to všechno zkurvil, dostal v roce 2009 důtku. Ty vole důtku! Málokterý národ mě dokáže nasrat tak, jako žabožrouti, ale tentokrát maj za to výjimečných 1000%. (27.01.2015)

To k vám takhle nad ránem naběhne hromada lidí, ohání se lejstry a v ten okamžik, aniž by jste si to stačili uvědomit, skončil váš do té doby spořádaný a relativně spokojený život. Je až neuvěřitelné, že se něco podobného mohlo v moderních dějinách justice odehrát, ale od toho je vlastně spravedlnost slepá, že... Jistá malá útěcha pro mne vyvstala v otázce totální anarchie v justičním systému, protože zdaleka asi nejsme jedinou zemí, kde si právo vykládá každý po svém, ale jak je vidno, tak i jinde by se mohli řádně chytit za nos. Z pozice moci, tímto způsobem zlikvidovat člověka, naprosto zdecimovat jeho důstojnost a podstatu žití, to pro mne bylo tak šokující poznání, že jsem si ani nechtěl přiznat, že je film položen na reálném základu. Google má ovšem vždy pravdu a proto už teď vím, že ani Francouz nemůže mít jistotu v tom, že večer neulehne do postele jako svobodný člověk a nad ránem z něj neudělá systém zrůdu obdobných kvalit, jako Belgický soused Marc Dutroux. Bylo až neuvěřitelné sledovat s jakou laxností bylo vedeno vyšetřování a jak nikdo nebral v úvahu fakta a prokazatelné lži. Stejně tak nikdo nesklonil hlavu v okamžiku kdy si pravda svoji cestu na světlo našla a ač při té cestě k ní, umírali lidé v lepším případě se o to úmrtí někteří několikrát marně pokusili, tak bylo hlavní zachovat si tvář a i tak výkon moci aplikovat i za cenu totální blamáže. Je to jeden z nejsilnějších filmů ze soudního prostředí a budu ještě dlouho dumat nad tím, co bych udělal já v kůži Alaina Marecauxe. Viděno jako 9 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)