Mnoho povyku pro nic

Pro čtyřku jsem se rozhodla až v momentě, když jsem si přečetla, že byl natočený za dvanáct dní v areálu vlastního domu Josse Whedona. Joss je velký hazardér a já doufám, že si tento jeho Shakespearovský experiment dvacátého prvního století svého diváka najde, protože ne každý ho bude ochotný skousnout. Rozhodně se přikláním k tomu, že kdo nezná Mnoho povyku pro nic v klasickém provedení, například filmové zpracování z roku 1993, tak bych mu tenhle snímek moc nedoporučovala. Novátorské, absurdní, nádherné po vizuální stránce, zábavné, s okouzlující tváří Amy Acker (i když Emmu Thompson v mých očích nikdo nedokáže nahradit), takže kdo má odvahu na zajímavou Williamovu romantickou modernu, ať to zkusí. (01.11.2013)

Po dvou projekcích těsně po sobě nemůžu přestat přemýšlet nad tím, jestli si aktuální adaptaci středověké romantiky může užít i nezasvěcený divák. A pravděpodobně nemůže. Ne že by snad bylo k vychutnání nepatrně upravených klasických textů bezpodmínečně nutné vědět, že sledujeme přátelské "ochotničení" u Whedonů doma, ale jsou to právě ti, kdož mají Jossovu seriálovou tvorbu důkladně nakoukanou, kteří si tuto dávku Povyku vychutnají nejvíce. Ať už se jedná o hluboce zasněné povzdechnutí nad tím, že "Wesley" a "Fred" jsou i řádku let po skončení Angela pořád osudová dvojice, nebo jen o potutelný úsměv, když "pan Dominic" z Dollhouse začne jen tak mimochodem po ránu kroutit kytaru. Snad jen Nathan Fillion opět hraje Nathana Filliona a my mu to s blahosklonným pohledem i tentokrát ochotně baštíme, dokonce od něj ani nic jiného nečekáme. A onen pohled mi s klidem vydržel až do závěrečných titulků. Tenhle přátelský art je totiž vším. Vydařeným pokusem i vyznáním lásky k milované klasice - ale hlavně výborným filmem, kde se upřímná vyznání snoubí s pořádnou dávkou postranních vtípků. (01.11.2013)

Nenápadné a nečekaně vydařené zpracování Shakespearovy konverzačky. Whedonovi a především jeho skvělému ansáblu se podařilo přirozeně, bez jakéhokoli zádrhele přenést příběh, včetně Shakespearových dialogů do současnosti, na jeviště venkovského sídla vyšší třídy a přilehlé zahrady. Vše v sépiově zabarvené jemné a hravě nostalgické atmosféře. (18.01.2015)

Klub přátel Josse Whedona uvádí... Tohle se Jossovi fakt povedlo. Že se přenáší Shakespearovi hry do současnosti není nic zajímavého, ovšem přenesení takřka doslova i replik se podle mě nevidí tak často. A nejlepší je, že to skutečně funguje. První půlhodinka se sice trochu vleče, ale pak už je zábava zaručena. Maskování Alexise Denisofa křovím si budu pamatovat hodně dlouho. Uvažuji jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček. Ale za policistu Nathana Filliona (konečně je pravým policistou) tam těch 5 dám. 85 %a doporučuji každému Whedonovu fanouškovi. (19.07.2014)

Film pro radost. A Shakespeare natočený v obýváku. Much Ado About Nothing těží jen ze zasazení teatrálních dialogů do moderního prostředí, jinak jde o vcelku bezduché odříkávání replik z předlohy. Joss Whedon zkrátka tráví pracovní dovolenou jinak než většina lidí, tak se svými přáteli (které jistě poznají fanoušci jeho seriálové tvorby) nacvičuje ochotnické divadlo - někdy to má sympatický nadhled a v kontextu zobrazovaných událostí zasazených do atypického prostředí domu i potřebnou absurditu, jindy jde zase jen o nezáživné recitování Shakespeara bez potřebného dramatického spádu. Jako experimentální art pro zasvěcené a úzce vymezený okruh Whedonových fandů je to ale fajn, cílová skupina Avengers by se však raději měla téhle černobílé indie dramedii obloukem vyhnout. (10.11.2013)