Mnoho povyku pro nic

Klub přátel Josse Whedona uvádí... Tohle se Jossovi fakt povedlo. Že se přenáší Shakespearovi hry do současnosti není nic zajímavého, ovšem přenesení takřka doslova i replik se podle mě nevidí tak často. A nejlepší je, že to skutečně funguje. První půlhodinka se sice trochu vleče, ale pak už je zábava zaručena. Maskování Alexise Denisofa křovím si budu pamatovat hodně dlouho. Uvažuji jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček. Ale za policistu Nathana Filliona (konečně je pravým policistou) tam těch 5 dám. 85 %a doporučuji každému Whedonovu fanouškovi. (19.07.2014)

Musím zaokrouhlit nahoru, protože je s velkým podivem, že se to navzdory nesmyslnému zasazení do současnosti vůbec nezadrhává a soustředíte se výhradně na osudy postav. Asi už jsme z Buffy zvyklí na ledacos. Brannaghova verze je samozřejmě lepší, co se castingu a posléze tedy i komediálních a dramatických výstupů týče, ale i Whedonovi oblíbenci se se svými party poměrně sžili (jen ten Fillion je prostě až příliš ve stínu geniálního Keatonova výkonu v roli Dogberryho). 7/10 (29.10.2013)

Letošek nejspíše přeje filmům, jenž si parta přátel natočí jen tak pro radost. A po Apokalypse v Hollywoodu se naštěstí daří tu radost převést na diváky i Jossu Whedonovi a jeho partě. Hravé, zábavné, skvěle využívající nesmrtelné předlohy a herci si to zatraceně užívají. Pro Whedonovy fandy povinnost. (22.11.2013)

Milé prekvapenie. Na fantastickú Branaghovu verziu sa to v žiadnej tvorivej zložke pochopiteľne nechytá a aj tá štylizácia mnohokrát tragicky nefunguje, ale základ v podobe predlohy z ktorej to vychádza väčšinu negatív spoľahlivo prebíja. Ten príbeh aj postavy mám proste rád a je evidentné, že Whedon sa snažil a dal do filmu srdiečko. Síce opäť nezakryl, že je viac fanboy ako skutočne kvalitný tvorca ale dokáže dojať aj vyčarovať úsmev na tvári. A o to ide pri romantických komédiách v prvom rade. 8/10 (21.12.2015)

Určitě je lepší, když herci z oblíbených amerických seriálů hrají ve volném čase Shakespeara, než aby topili koťata nebo trhali beruškám křidýlka. Je to ohleduplnější, protože Shakespeare je mrtvý a žádné týrání ho už nebolí. Jeho fanouškům ale můžou z tohoto počinu trnout zuby._____ Udělat z komedie drama je škoda, protože Shakespearovy dialogy jsou v původní hře vtipné. Jenomže to by je museli Whedonovi herci umět zahrát. Což neumí. Takže si říkám, že přeměna kompediálního žánru na dramatický je spíš důsledkem nedostatku talentu než novátorského tvůrčího přístupu. Shakespeare není půlhodinový seriál plný různých efektů, které špatné hraní dokážou ukrýt. A je jedno, že Whedon chudáka starého Wildu nesmyslně přenesl do současnosti. Kromě toho, že tak ušetřil na výpravě, tím ničeho jiného nedosáhl, protože jesli mu šlo o civilní podání, tak to byla hloupost už od prvního nápadu. Much Ado About Nothing je hra plná vášně, žáru, zklamání, krutých obviňování a vtipu. Ti, kdo ji hrají, by měli umět takové emoce vyjádřit. Místo toho tu máme letně oblečené pohledné lidi, kteří poletují obyvákem a zahradou, přičemž se častují renesančními dialogy, které stěží dokážou vyslovit, takže je říkají tak unyle, jakoby četli telefonní seznam. Skoro jsem z nich cítila, jak už by to rádi měli za sebou, protože energie do toho nedali ani kapku. Z vynikající hry se stala jen kuriozita pro skalní fandy Whedonových seriálů - mezi které se nepočítam, přestože jsem si zamilovala Angela. ______ Branaghova verze Much Ado About Nohing, kterou tady někteří připomínají, je dobrá, ale kdo chce vidět skvělé provedení téhle hry, navíc v tomto případě funkčně přenesené do (skoro) současnosti, má možnost zkusit tuhle nepřekonatelnou verzi . /20. 1. 14./ (20.01.2014)