Veľa kriku pre nič

můj velký oblíbenec Kenneth Branagh, jehož jméno nejsem nikdy s to vyslovit, opět dokazuje, že je asi jediným režisérem schopným adaptovat Shakespeara, a to tak, že jeho vzletná slova ve filmu nezní vůbec strojeně a je to fakt dobré. Kromě výborné režie navíc jako obvykle podává dokonalý herecký výkon. Nutno vidět v originále. Sice neumím anglicky ani slovo, ale přesto jsem si ten úchvatný jazyk užíval :) (08.02.2013)

Možná to není úplně jednoznačně za pět, ale tak skvělé komedii, jakou je Much Ado, nemůžu dát méně. Branaghova verze je opravdu krásná, švitořivá a romantická. Dokonce ani drobná zkrácení textu nepůsobila rušivě. Velmi se mi líbily elementy mimo samotný původní text, například trampoty s lehátkem a podobně, které celému filmu přidávaly na střízlivé a padnoucí komičnosti. Za drobnou kaňku považuju přítomnost amerických herců. Ne že by hráli špatně, ba právě naopak třeba takový Washington byl vynikající, ale prostě se nemůžu smířit s americkou výslovností ve spojitosti se Shakespearem. Práve Denzel byl jediný, který se snažil obšas o RP. Jenže když v jedné scéně zvládny použít zárovň rotický i non-rotický akcent, působí to rušivě. Jediný z amíků, kdo mi do filmu sedl, tak byl Keaton jako Dogberry, kde se jeho přehnaný přízvuk naopak hodil náramně. To sum it all up, paráda. (23.02.2009)

Při sledování Mnoho povyku pro nic jsem si více než v kterémkoliv jiném filmu uvědomoval, že předlohou je divadelní hra. Branaghova verze je vlastně divadlo v exteriérech. To neříkám jako výtku, mě to naopak přišlo docela osvěžující. Ze začátku jsem se sice trochu nudil, ale zhruba od momentu, kdy začal být realizován plán, jak dát dohromady Benedicka a Beatrice, jsem se do děje dostal. Herecký výkon představitelů této dvojice se mi líbil ze všech postav nejvíc, s jedinou výjimkou. A tou je Michael Keaton... kdykoliv se objevil na scéně, tak jsem se mohl smíchy potrhat. Kam se hrabe role Batmana :-) (26.10.2011)

Já to vidět v originále bez titulků, tak se z toho nejspíš zcvoknu. Ta stará angličtina je totiž fakt naprosto šílená věc. Jako kdybych ani angličtinu neposlouchal. Kenneth Branagh si ale s příběhem Willfrída z Šejkspíru vyhrál, to se musí nechat. Sice mě to místy nudilo a připomínalo příběhy Jane Austinové, ale závěr byl tak nadupanej, že mi úplně vrátil sílu do žil. Morálně silnej a režisérsky naprosto dokonalej. Poslední scéna, ta by snad měla být povinně v nějaké placené terepii pro dobrou náladu. Jo a Keanu Reeves se mně tady fakt docela líbil. Byl takovej miloučkej (na padoucha), ale víc za něj mluvil zjev, než to, co sám řekl. (07.05.2014)

Další velmi povedený Branaghův Shakespeare, kterému kraluje on sám a jeho "družka" Emma Thompson. Tahle dvojka si milostné špíčkování potrénovala už v Jindřichu pátém a tady to dovádí k dokonalosti. Lamoidní Keanu Reeves naštěstí nemá moc prostoru a nejvíc ruluje Michael Keaton, ve kterém byste Batmana rozhodně nehledali. Třešničkou na dortu je jako obvykle skvělá Doyleova hudba. (24.11.2008)