Phenomena

Fenomenální Phenomena! Tedy, Suspiria se mi líbí více, jsou zde i jisté podobnosti mezi oběma filmy ( dívčí hrdinka, dívčí škola s internátem, mysteriozní vraždy, červi...) ale... Zvláštně výtvarnou kameru doplňuje opět hudba Goblina ( vynikající úvodní skladba od C.Simonettiho, The Maggots od S.Boswella, či The Insects od F.Pignatelliho) prostřídaná gothickým rockem ( Andy Sex Gang) a metalem ( báječní Iron Maiden a jejich Flash of The Blade, méně se hodící do filmu, ale jinak výborní Motörhead s Locomotive). Na rozdíl od jiných Argentových snímků zde převažuje barva bílá nad červenou. Den střídá noc, realita sny. Oblíbené obrazy se stromy zmítajícími se ve větru patří mezi jednu z poznávacích značek režiséra. Výborně navozují atmosféru napětí a tajemna. Nůžky, tříštící se okno, střepy, břitva, krev. Jestliže ve Fulciho Pastoru Thomasovi zažijí postavy červí smršť, zde se objeví rovnou tisíce much.Občas tempo snímku zklidní, ale kamera s temnou hudební podmalbou nás připravuje na nejhorší. Nakonec se člověk vyděsí během snahy Jennifer opustit nenápadně své lůžko, když stráž usne. Závěrečný masakr je výživnou italskou školou... (11.01.2012)

Tak se nám šimpanz s břitvou ocitl v červených číslech... Některé tyhle evropské žánrovky z 80. let vyvolávají u mě rozpolcené pocity. Chvílemi jsem měl pocit, jako kdybych se díval na opravdu špičkový film svého žánru, který má v sobě velmi silné kvality, a který mě hodně pohltil, abych záhy v další scéně pro změnu nabyl dojmu jedné obrovské šílenosti, při němž málem zůstane až člověku rozum stát. Jedno z témat tohoto mysteriózního hororu, vyšetřování okolností vraždy pomocí hmyzu, nabídlo nejedno zajímavé vyústění, osobně jsem hltal zejména všechny scény s vědeckým doktorem v podání Donalda Pleasence. Úchylka hlavní hrdinky v šílené lásce ke hmyzu šla už trochu na hranu menšího bizáru, ale v rámci žánru jsem to bral v pohodě, zvláště když se Argentovi povedlo vybudovat v mnoha místech strašidelnou atmosféru i pouze s náznaky. Naprosto mi nesedla k filmu metalová hudba (narozdíl od pěkných mystických motivů během „hmyzích“ scén), byť snést se relativně dala. Nicméně to, co se rozpoutá zejména k závěru, shodilo všechny dosavadní kvality filmu takříkajíc do háje, protože celý film k závěru pak spadne do hodně stupidního akčního hororu. Nebudu jmenovat všechny ty prvky, zvraty a postavy, abych zbytečně nespoileroval, ale... ten šimpanz v akci s břitvou, to je prostě TOP WTF moment, na jaké se nezapomíná!! :o) To se už člověk většinou musí smát. Jako jo, kdybych byl alespoň trochu milovníkem hororů (zatím jsem spíše jen příležitostným zvědavým divákem), asi mi tady u Argenta vyklíčí velmi osobité guilty pleasure. Protože Pnehomena jako film dokáže být místy fakt hodně pozoruhodným a místy se pak promění v jednu šílenou nechtěnou srandu, takže na své si postupně mohou přijít vyznavači filmařských kvalit, stejně jako milovníci různých podivností a bizardních libůstek. Dohromady vznikla menší slátanina, na kterou (nejen díky šipmanzovi s břitvou :)) budu ještě dlouho vzpomínat, ale dát jí víc než silné 3 hvězdičky asi nedokážu. [65%] (01.06.2021)

Sterilne "čisté" Švajčiarsko je pre horor ako stvorené (slečna Mary Wollstonecraftová vie svoje). Záverečná kaskáda infarktových dejových zvratov nemá v dejinách kinematografie obdoby a zmetie vás k zemi (nielen pôvabnou parafrázou Poeovej Vraždy v ulici Morgue) rovnako účinne ako facky Heleny Rúžičkovej. "Hajzle jeden!" PS: Pôvodný plagát k filmu je smiešne infantilný, s fantasy estetikou, Argento zrejme bezmedzne podľahol mladistvému pôvabu Jennifer Connelly, že úplne stratil súdnosť. (17.10.2004)

Já vim, už to tu zaznělo několikrát, ale ta metalová hudba se sem opravdu nehodí! Jinak Argento nezklamal a natočil ne úplně brutální a krvavou jízdu (to se však konce netýká), ale především jedinečnou atmosférickou podívanou, povinnou nejen pro fanoušky gialla. Závěrečných 20 minut mi tu celkovou delší stopáž bohatě vynahradilo. (13.02.2010)

Hodně zvláštní a zajímavý film, který mě ale (kromě mladičké Jennifer Connellyové) příliš nenadchl. Ani poprvé, ani podruhé. A potřetí už asi nikdy nebude. Nesedl mi, nebavil mě, nelíbil se mi. Nudný a roztříštěný děj, trapné postavy, otřesně prkenné herecké výkony i dialogy, ruční kamera, hudba... hudba sama o sobě byla sice dobrá, místy vynikající (Goblin), ale v kombinaci s obrazem se s ním nesnesitelně tluče, a to nejen heavymetalové songy. Objektivně dokážu pochopit, že právě kvůli tomuhle stylu filmování někdo obdivuje režisérovu originalitu, nebo že si nostalgicky vychutnává specifickou filmovou poetiku osmdesátých let, ale mě to zkrátka neoslovilo. Ale zakomponování hmyzu (a hmyzofilní dívky) do zápletky byl zajímavý nápad, držtička malého hnusáka byla roztomilá, no a opice s břitvou na konci byla samozřejmě pocta mistrovi E.A.Poeovi (Vraždy v ulici Morgue). (07.02.2014)