Neodvolatelná mise

Neviděl jsem originál z roku 1964, podle ohlasů je toto téměř přesná rekonstrukce původního filmu. Člověk ovšem musí skutečně v jednom kuse myslet na Dr. Divnolásku, protože je to parkticky totéž a rozdíl je jen v pojetí, kdy Divnoláska se na vše kouká se sarkastickým nadhledem, zatímco Fail Safe je zcela a naprosto vážné, a to včetně válečného štváče prof. Groetescheleho. Příběh se odehrává ve třech kancelářích a dvou kokpitech a dokáže být sugestivnější a než většina normální produkce, postavený jen na síle zápletky, scénáři a hercích. Snad přecejen trochu tu přesvědčivost nabourávají parametry bombardérů "vindicator" představovaných ve skutečnosti typem B-58 Hustler, který sice dosahoval dvoumachové rychlosti, ale v žádném případě by nedolétl od Aljašky až k Moskvě, aniž by jej zachytila protivzdušná obrana, kromě toho měl velmi špatné vlastnosti v přízemním letu, proto byl již v roce 1970 vyřazen z výzbroje. Rovněž nikdy neměl obranné rakety vzduch-vzduch. V roce 1964 tak těžko existovalo 6 bombardérů, na kterých by tolik závisel osud lidstva. Ale to je jen malá poznámka technického šťourala. Rozhodně bych byl rád za více takovýchto inscenací, kde se nechá divákův mozek a představivost pracovat. (23.02.2014)

Předvčírem jsem viděl originál z roku 1964 a zároveň jsem se dozvěděl, že existuje i tento remake, takže jsem si ho hned sehnal. Kdybych měl vybrat, která z verzí je lepší, opravdu bych se rozhodoval dost těžko. Nejsilnější zbraní originálu je rozhodně Henry Fonda. Tady jeho roli hraje Richard Dreyfuss a nemůžu říct, že by to zahrál úplně špatně, ale pokud je budu srovnávat, tak je to asi jako srovnávat 12-ti letou skotskou a tuzemák z Božkova. Na originálu se mi taky víc líbil svižnější střih a trochu nápaditější kamera (nájezdy na detail atd...). Tady jsem měl spíš pocit, že se dívám na divadelní hru. Naopak remake mě potěšil vynechánim několika nudnejch a pro děj celkem zbytečnejch scén na začátku a obsazenim vedlejších rolí. Originál byl prostě film Henryho Fondy. Ostatní byli spíš do počtu. Tady mě zaujali i jiný herci (Harvey Keitel, James Cromwell, George Clooney...). Kdyby tu bylo hodnocení v procentech, tak možná dám originálu o 1% víc. Nicméně tento film je jeden z těch mála remaků, co se můžou klidně srovnávat s originálem. Jestli se na to budete chtít podívat, tak si myslim, že je celkem jedno, po který verzi sáhnete. Doporučuju obě. (01.10.2008)

Dr. Jaderná paranoia aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti o New York a mít rád Moskvu.. Mrazivě fatální remake Lumetovy televizní hry honosící se neuvěřitelným obsazením (zaujal především antikomunistický poradce Azaria s vizáží Davida Vávry - že by díl Šumná Moskva v nukleární výhni..?) a s atmosférou chvílemi tak hustou, že by jste v ní postavili i na mol opilého ruského ministerského předsedu. A pozor, vše vysíláno na CBS živě s Harvey Keitelem přebíhajícím mezi dvěma scénami! Škoda jen, že s blížícím se koncem vše sklouzlo k opravdu čistokrevné fikci plné nepravděpodobných rozhodnutí. Otázkou zůstává, kolikrát se náš svět během studené války v podobné situaci ocitl a my měli to štěstí, že všichni zainteresovaní udrželi chladné hlavy a nepokusili se válku ohřát. To bychom pak asi nehodnotili filmy na stránkách csfd, ale na stěnách jeskyní.. (20.10.2010)

Neodvolatelná mise jako remake Selhání vyloučeno (aneb Fail Safe jako remake Fail-Safe) z roku 1964 rozhodně nezklamal. Divadelně laděný příběh podle novely Cold War od Eugena Burdicka a Harveye Wheelera je látkou velmi poutavou a nadčasovou. Doby studené války jsou pochopitelně pryč, ale jisté napětí a obavy nad hlavami mocností budou vždy. Rozdíly oproti minulé verzi? O třicet minut méně a jiní herci, ale musím jedním dechem dodat, že minimálně na stejné úrovni jako ti předchozí, což je u televizního filmu opravdu nevídané (přesto se třeba Hank Azaria nedokázal dostat na "protivnou úroveň" postavy hrané Walterem Matthauem, z původního filmu. Kratší film, méně času na detaily). Díky oběma argumentům je novější verze jednoznačně přístupnější dnešnímu divákovi a nezapomíná žádný důležitý moment příběhu. Vše není vykresleno tak skvěle a atmosféra možná není tak úžasná jako v původním filmu, ale to nevadí. jediný detail, který mě však zamrzil je konec. U obou filmů je stejný, ale rozdílnost provedení je naprosto zásadní a z původního konce mě mrazí dodnes. Frears však viditelně nechtěl kopírovat už tak velmi podobný film a chtěl ho zakončit trochu jinak, komorněji, s větším důrazem na rodinu (což je mimochodem cítit z celého filmu, klasické americké hodnoty místo mrazivého šoku). Remake hodný svého místa ve filmových archívech a současně ukázka, že i v televizi se dá točit kvalitně. (22.10.2010)

Velice nápadité, poutavé a smysluplné. Aneb o tom, jak si velcí muži hrají s figurkami, aniž vidí na skutečný povrch. A o tom, jak vše může zničit jedna technická chybka. O válce, kterou ve skutečnosti nikdo nechce, ale uvědomí si to, až když je pozdě. Sice jsme tenhle nápad tady už několiktát měli v jiném obalu, ovšem tady se tvůrci obešli bez triků a doslova nevylezli z komory. Napětí se buduje pouze zkrze telefonáty a mapu a pomocí klaustrofobních záběrů. Vlastně se to celé odehrává jen ve dvou místnostech a skvěle to funguje. Bohužel, za co musím strhnou hvězdičku? Za kameru. I přes tu napínavost mi kamera neuvěřitelně vadila. Celou dobu mi to připadalo, že je to nahrané na levnou digitálku a pak odbarvené. K tomu se místy nešikovně třese. Kvůli kameře jsem z toho ztratila část atmosféry a přes to jsem se zkrátka nepřenesla. (14.03.2010)