Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(viac)Videá (34)
Recenzie (325)
Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. ()
"Jseš jako debilní bratr krále Midase. Všechno na co šáhneš stojí za hovno!" ________ Chladné pastelové barvy, peckový folkový šlágry, kočičky, andělská Carey Mulligan a Oscar Isaac – to vše a ještě mnohem víc v hořkosladké melancholické tragikomedii o eskapistickém toulání skrze existenciální krizi jednoho nihilistického muzikanta. Poetika bratří Coenů ještě nikdy nebyla tak půvabně subtilní a cynicky absurdní zároveň..... PS: songy Please Mr. Kennedy a 500 Miles jsou návykové jak šuk! ()
S Llewynem jsme se minuli, ne úplně, jen jsme ale vyrazili po stejném chodníku, on povídal, zpíval a já ho furt chápal, rozuměl jsem mu v každé ironické glose jeho mizerného sebestředného života, až se nakonec zastavil, zmizel v nějaké postranní uličce a pak volal, že na to kašle, že mu to vyhovuje a zůstane v ní trčet, zatímco já pokračoval dál. ()
Na Coeny netradičně melancholické, po celou dobu stopáže nevysvitne ani jeden sluneční paprsek, exteriéry procházíme s hlavním hrdinou výhradně v dešti, sněhu, a/nebo větru. Ne, že by to vadilo, to vůbec ne. Llewyn Davis je totiž tak neskutečně charismatický charakter, že vás na své odysee za štěstím vtáhne a pak ani nepostřehnete, že prožíváte úplně stejné pocity zoufalství a bezmoci jako on. Co však nechybí jest přítomnost tradičně bizarních coenovských detailů a postav, výjimečně kvalitní hudby a stylových kulis bohémské Greenwich Village na počátku 60. let. Inside Llewyn Davis splnil má očekávání beze zbytku. ()
Film, kterej se do týhle doby fakt hodí, nabízí smutek a beznaděj, jednoho blazínka, kterej je v jádru dobrej chlap, ale prostě na co šáhne to se změní v hovno. Líbilo se mě podání příběhu, že za hodně moc věcí si tenhle sympatickej pisníčkář moh vlastně sám. Musím se přiznat, že jsou ve filmu chvíle, kdy jsem si říkal, že jednou možná taky takhle dopadnu, budu mít kočku (čtyřnohou, ty dvounohý občas věci až moc hrotěj a žádnou budoucnost a nebo taky ne, protože jak řekl pan Werich Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl a proto mě sralo, vidět Llewyna koupat se ve vlastních sračkách a místy jsem mu fakt nerozuměl, ovšem byla místa, kdy jsem mu rozuměl moc dobře. Poměrně depresivní i díky figurkám, který se tam objevily, to teda byli "osobnosti" Hudba se mě líbila, aby ne když jsem tak trošku kotlíkovej a písničkaře si doma pouštím rád. Oscar zahrál toho ťuntu v jehož životě si průsery podávaj dveře, fakt dobře. Je to takovej hezkej, bohémskej smutek. Nejkratší komentář : Matty ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (14)
- Hlasem Llewynova (Oscar Isaac) zesnulého parťáka Mikea je Marcus Mumford, zpěvák kapely Mumford and Sons a také manžel Carey Mulligan, která ve filmu hraje Jean. (DavePave)
- Natáčení komplikovalo počasí. Film má mít depresivní zimní atmosféru, ale natáčelo se v New Yorku na jaře. (DavePave)
Reklama