Vnútri Llewyna Davisa

Nevím přesně, kudy se vydat v komentáři, tápu a motám se asi podobně jako náš hrdina. Zahráno famózně, folk nemusím, ale tady se hezky poslouchal, nesl se na táhlé pomalu plynoucí lajně, přesně jako celý děj, viz několik skvěle propracovaných scén. Ovšem vrcholem filmu je scéna jízdy autem se špičkovým Goodmanem (Big Boss), kde se snad soustředila veškerá myšlenka tvůrců (těžko říct, jsou dost komplikovaní), ale jistě v ní nechyběl obraz odosobnění a úžasné synchronizace (stejný úhel pohledu kočky a Llewyna) a byl to taky jediný vtipný okamžik, který ale stál za to dvakrát tak. Nebudu to složitě rozebírat, jestli jde o klasického smolaře, analogii fungování světa nebo promítnutí sebereflexe autorů, jak je to v poslední době zvykem u výjimečných tvůrců jejich typu. I když, na druhou stranu, nevím co je špatného na tom, chtít se dobře vyspat v pohodlné posteli...;-) (08.03.2014)

Film, kterej se do týhle doby fakt hodí, nabízí smutek a beznaděj, jednoho blazínka, kterej je v jádru dobrej chlap, ale prostě na co šáhne to se změní v hovno. Líbilo se mě podání příběhu, že za hodně moc věcí si tenhle sympatickej pisníčkář moh vlastně sám. Musím se přiznat, že jsou ve filmu chvíle, kdy jsem si říkal, že jednou možná taky takhle dopadnu, budu mít kočku (čtyřnohou, ty dvounohý občas věci až moc hrotěj a žádnou budoucnost a nebo taky ne, protože jak řekl pan Werich Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl a proto mě sralo, vidět Llewyna koupat se ve vlastních sračkách a místy jsem mu fakt nerozuměl, ovšem byla místa, kdy jsem mu rozuměl moc dobře. Poměrně depresivní i díky figurkám, který se tam objevily, to teda byli "osobnosti" Hudba se mě líbila, aby ne když jsem tak trošku kotlíkovej a písničkaře si doma pouštím rád. Oscar zahrál toho ťuntu v jehož životě si průsery podávaj dveře, fakt dobře. Je to takovej hezkej, bohémskej smutek. Nejkratší komentář : Matty (24.02.2014)

Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 (10.03.2014)

Inside Llewyn Davis Vás zaujme především svou hudební stránkou, která je jednoduše skvostná. Veškeré užité písně společně s kamerou totiž velmi působivě dotváří paletu šedesátých let v USA. Za zmínku rovněž stojí i herecké výkony, v čele s Oscarem Isaacem či Johnem Goodmanem. Tím ale bohužel výčet všech pozitiv končí, jelikož dále je to je nevýrazná zmeť nelogického scénáře, chabého příběhu a neutěšeně uzavřeného konce, což tento počin bratří Coenů posílá do hlubokých hlubin filmového průměru. Škoda. „I'm tired. I thought I just needed a night's sleep but it's more than that.“ (06.01.2020)

,,JÁ JSEM LLEWYN DAVIS. MEL NOVIKOFF VÁM ASI PŘED MĚSÍCEM POSLAL MOU DESKU. LÍBÍ SE VÁM TA DESKA? CHTĚL BYCH TU HRÁT. A TAKY SI SEHNAT MANAŽERA.…“ /// Hodně muziky. Prej folk… (neříkám tak ani tak…). Umělec. Venku je zima a chudák nemá ani zimník. Umělec. V klubu ho potřebovat nebude … (jakožto důvěřivej Sťůart nečekám žádnej podraz, zvlášť když hraje ,,Five Hundred Miles“)… je tu totiž docela dost muziky – á soráč, to už jsem… no nic, já jen, že na koncíku jsem byl předevčírem, takže jsem chtěl mrknout na nějakej film. S duem Coen+Coen nemívám problém. Většina filmů mě (dokonce!) pobaví! Ale co dělám proboha tady… Vojet Jean? Llewin to už udělal (ne vole druhej …). Ze života lúzra co hraje folk a měl by si na šprcku nasazovat šprcku (aby náhodou nevzniklo nějaký pokračování…) je ZKURVENÁ NUDA! A jestli furt věřím, že se to změní, tak na konci chápu, že jsou situace, kdy by se měli optimisti střílet! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju zvopakovat pravidla pro čuráky. 2.) Su nudná sračka a budu vo sobě točit film. 3.) Thx za titule ,,dod“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.01.2014)