Nebezpečné známosti

Historický žánr nepatří k mým nejoblíbenějším, ale tento film mě okouzlil. Nejdříve bych vyzdvihla excelentního "charizmaťáka" Johna Malkoviche, z něhož jsem nedokázala spustit oči, a který se pro role středověkých rytířů, záletníků a svůdníků žen snad narodil. Pak je zde také mnoho ženské krásy a hereckých kvalit v podání Glenn Close, Michelle Pfeiffer a mladinké a okouzlující Umy Thurman (kdo by v té době řekl, že tato nevinná, křehce vypadající, půvabná mladá dívka se o několik let později bude ohánět samurajským mečem, a potřísněná krví svých nepřátel, se bude zběsile hnát za svou pomstou:) Nakonec bych ještě uvedla jeden důležitý a velmi kvalitní prvek, jímž je chytrý a působivý scénář, který dodává příběhu jiskru a šmrnc. (10.11.2009)

Nejdříve jsem viděl modernější verzi (Cruel Intentions, 1999), takže budu srovávat. Příběh posazený do šlechtické doby je důvěryhodnější (Cruel Intentions z dnešních poměrů je trochu naivní), navíc sex a intriky lépe kontrastují s dřívější dobou (plus pro rok 1988). Horší už je obsazení. Proti samotným hereckým výkonům nemůžu mít žádnou námitku, rád jsem viděl Umu Thurman v jedné z jejích první rolí (byla přesvědčivá), ale na můj vkus byli hlavní přestavitelé DOST staří. Glenn Close vypadala na 50, navíc moc krásy nepobrala (jednoduše se nedá uvěřit, že by po ní Valmont tolik toužil) (velké minus). Pokud jde o hudbu, jsou Cruel Intentions nepřekonatelné; stejně tak celkový pocit z filmu mluví pro Cruel Intentions. Sice tedy dávám 70%, ale z úcty k výbornému příběhu samotnému a jistou roli hraje i sentiment - Uma Thurman, Keanu Reeves a snad i Michelle Pfeiffer - žádného z nich neznám z časnější role. *** Teď jsem už jen zvědav na Formanovo zprcování Valmonta z roku 1989. (15.01.2009)

Před zhruba rokem, to bylo mému staršímu synovi čtrnáct, jsem uznal za vhodné ho seznámit s Formanovým Valmontem. Je to mistrovské dílo, které velmi moudře a (tedy) náročně zobrazuje mnohé paradoxy lásky a ambivalenci her na lásku, s jejich imanentními riziky. Pokládal jsem tehdy za vhodné svou otcovskou povinnost doplnit přeobsáhlým a důkladným komentářem před filmem a v přestávkách v promítání, zobrazené vyložit, doložit na příkladech nám oběma známých lidí a jejich příběhů a osudů, uvést příklady podobné, doplnit vše, co nebylo přímo řečeno, leč co si muž nejedním příběhem oprýskaný domyslí, dopoví, uvede v souvislosti. Aby čtrnáctiletý, pravda, chytrý, leč naprostý začátečník získal z tohoto filmu co nejlepší představu o nekonečné vrtkavosti záležitostí milostných. --- Tehdy jsem ještě neznal Frearsovu verzi a tedy jsem nevěděl, že tento k radosti všech čtrnáctiletých i mnohem starších začátečníků valnou část práce udělal za mě! Natočil verzi řádně polopatistickou ohledně základní kostry příběhu a pomíjející všechny jeho delikátnější nuance. Vyložil nám to tak nějak po soudružsku. --- Přeháním. Tak zlé to není. Formanova verze je totiž natolik báječná, že i tato, mnohem hrubější, je stále ještě dobrým filmem. Takže opakuji: pro začátečníky Frears, pro pokročilé a vážné zájemce rozhodně a pouze Forman. (11.08.2011)

Je zajímavé sledovat, jak ke stejné látce přistoupili dva různí režiséři. Bráno v globálu, Nebezpečné známosti Stephena Frearse mají dobrý scénář, spíše sladký konec a jsou nudné, Valmont Miloše Formana má špatný scénář, trpký konec a je zábavný. John Malkovich je přesvědčivějším svůdníkem než Colin Firth, Annette Bening měla pro změnu jako intrikářská Markíza De Mertueil mnohem víc sex-appealu než Glen Closeová. Uma Thurman se nemůže srovnávat s mnohem lépe „ovnaděnou“ Fairuzou Banks, zato Keanu Reeves má alespoň známou tvář. Hudba je v obou filmech podobná, ve Valmontovi častější. Co se týče kamery, Ondříček dokázal mnohé dialogové scény oživit lépe, zde jsou zas postavy lépe napsané a jejich činy snáze pochopitelné. Snad ke každému mínusu Nebezpečných známostí bychom našli nějaký plus Valmonta a naopak, proto nemůžu hodnotit jinak než stejně, tj. lehce nadprůměrně. 70% Zajímavé komentáře: Jeanne, Rex Mundi, Tayen (04.08.2006)

Miluju tenhle film, Malkovitche a Glose na šachovnici, na které rozehrávají krutou hru napsanou Choderlosem de Laclosem. Kniha je psána dopisovou formou a je vždy na režisérovi, aby vybral části, které budou nahrazeny živými dialogy a osobními setkáními. Markýza de Morteauil je ďábelská, a ačkoliv postrádá onu nevinnost a falešnou mravnost, předvedla zde excelentní výkon. Je otázkou jestli je špatně, že postavy tak přesně neodpovídají knižní předloze, nebo jde o vždy vítáný originální příspěvek herců. Napětí mezy markýzou a Valmontem by se dalo krájet a stupňující se dusná atmosféra, kdy víme, že jednou se jejich lanko štěstí musí přetrhnout je chytačem, díky kterému se na film prostě musíte dodívat. Perfektní dobová hudba jen podtrhuje příběh, kde se střídají hrátky, vášeň a krutost. Pro mne nejlepší verze Nebezpečných známostí. (21.11.2006)