Sanitka 2

Tomuto seriálu uškodila masivní reklama, vzbuzující velká očekávání, která se podle mnohých nesplnila. Dnešní divák má možnost srovnání jednak s původním seriálem a taky s tématicky podobnými špičkovými zahraničními seriály, kterým se snaží tvůrci vyrovnat. Já bych to v naší současné domácí seriálové televizní produkci viděla na lepší průměr. Pominu-li časové nesrovnalosti, tak mám malé výhrady k hereckému obsazení. Václav Jiráček mi v roli Janderova syna příliš připomíná heparinového vraha z filmu Hodinu nevíš. Mohli ho pro odlišení aspoň ostříhat. Taky paní Havlovou mám problém zařadit mezi běžné herce, ale nesouvisí to s jejím hereckým výkonem. Jsem tolerantní, jsme ve čtvrtině, tak uvidím, co bude dál.Po shlédnutí celého seriálu musím poněkud zkorigovat svůj původní názor na tento počin české televize. Dodatečně doceňuji jak jeho dynamiku, tak i to, že se tvůrci nesnažili kopírovat zahraniční tvorbu a vyhnuli se i laciné podbízivosti a stupiditě mnohých současných seriálů. Zaujal mne a pobavil, na každý díl jsem se těšila a dokonce jsem začala paní Havlovou vnímat zase jako herečku. Věřím, že nezapadne a časem si získá další diváky. (24.09.2013)

Po pilotním dílu nemá smysl udělovat hodnocení, ale protože původní Sanitku považuji za jeden z nej českých seriálů, dovolím si alespoň resumé mých pocitů z tohoto pokusu o navázání na dávný úspěch. Myslím, že to nedopadlo o nic hůř, než dvojka Nemocnice na kraji města. Zásadní problém je v tom, že tohle už nemá nic společného se starým Jiřím Hubačem. Nechci snižovat Ivana Hubače (třeba jeho Dlouhá míle je vynikající), ale tady je scénář triviální a nenápaditý, místy až trapně hloupoučký, napsaný jako přes kopírák pro současné nenáročné české seriálové publikum, které nevyžaduje duchaplnost a mám pocit, že nevyžaduje ani kloudné herectví. Nová Sanitka vsadila na táhlo několika herců ze staré gardy, kteří ale pod jinou taktovkou než Dietlovou nebo Adamcovou ze sebe tlačí zas jen šedý průměr. Nové tváře mě zatím neoslovily. Za neomluvitelné považuji vykrádání scén z původní Sanitky. Např obšlehlá situace, kdy mladý Jandera řeší stejný konflikt jako jeho otec ( záchranář odmítá snést pacienta z vyššího patra). Jestli došly nápady, měl Renč možná zůstat u reklamy. Nechci to hned odsoudit k odpadu, takový odpor jako Ulice to ve mně nevyvolalo, ale na víc než kulisu k žehlení to zatím nemá. (08.09.2013)

Srovnávat Renčovu "Sanitku" s ohavnostmi jako "Ordinace v růžové zahradě", "Pojišťovna štěstí" nebo "Cesty domů" je naprosto zcestné, ale pokud to tak vidíte, budiž - vyvracet vám to nebudu.;-) Od uvedení původní "Sanitky" se v seriálovém i skutečném světě hodně změnilo, a proto je naprosto nesmyslné očekávat totéž, co před třiceti lety. Vozy záchranné služby jsou rychlejší, znělka modernější, mění se postavy i atmosféra seriálu (i když sem tam se objeví nějaký ten starý známý nebo odkaz na původní seriál - viz. scéna se snesením/nesnesením pacienta ze schodů). Za největší plus nicméně považuji zdařilou hru se záběry, což je asi jediná věc, která u Renče na tuty nezklame.;-) (09.09.2013)

V tomto seriálovém paskvilu nevidím nic jiného než poslední křeč naštěstí již bývalého vedení České televize - scénář na úrovni Ordinací v růžových zahradách obohacený o punc "světáckosti" nebezpečně hraničící s porevolučním filmovým panoptikem, naprosto bezradná práce se střihem a kamerou a stejně tak bezradní herci... A výběr dějových motivů raději ponechán bez komentáře, protože se mi někdy z toho, co se nám snaží seriál naládovat do hlavy zvedá kufr. Nevím zda to byl záměr, ale je určitě dobrý tah postavit tento nevzhledný relikt po bok prvních děl dvořákovských kreativních skupin (Cirkus Bukowsky, České století) a v ostrém kontrastu tak ukázat, jak nutná byka pronikavá změna organizace dramatické tvorby, i to, že se co se týče prvních vlaštovek stoprocentně osvědčila. (15.11.2013)

Na Sanitce Reborn je nejvíc fascinující ta koncentrace klišé a stereotypů, se kterou je zinscenován snad každý jev, o kterém se za posledních 10 let alespoň jednou psalo v novinách, každý vztahový spletenec, každá dějová linka. Na Sanitce Reborn je také facinující ten nepoměr mezi vcelku dobrým herectvím a naprosto šíleným hereckým neumětelstvím; ten úžasný žánrový mix sahající od komedie až po softporno; ten kontrast mezi technologickou profesionalitou a provinčním amatérstvím. Pokračování Sanitky je tak úchylně rozplizlé, tak neskutečně scénáristicky a dialogově diletantské, že jsem nemohl odolat a (provinile přiznávám) podíval jsem se na všechny dosavadní epizody, abych se elitářsky ujistil, že tento výstup české televizní tvorby symptomaticky předznamenává smrt televize jako média, které lze brát vážně... (01.12.2013)