Diabol v tele

Pár zajímavých strašidelných momentů film měl, ale po této zkušenosti musím konstatovat, že mě filmy o vymítačích ďáblů nebaví. Věřím, že fanoušci filmu Vymítač ďábla či dalších pokračováních si možná přijdou na své, ale mě to nikterak nenadchlo. Film měl 75 minut čistého času a nic pořádného se neudálo (opět hodně keců). 55% (02.07.2012)

Už mě ten rádoby dokumetární styl u hororů začíná pěkně štvát. Vždyť je to pořád o tom samém. Copak někdo nedokáže přijít s něčím novým? Zřejmě asi ne. Nejzajímavější ze všeho je ten filmový plakát. To už větší horor zažívám při jízdě metrem, když musí metro náhodou zastavit na nějakou dobu mezi stanicemi. Souprava při tom zůstane podivně nakloněná. Cítit je spálená guma. Lidská představivost začne pracovat na plné obrátky. Po chvíli se celá souprava dá do pohybu a dojede na konečnou. To se stává celkem pravidelně na Hradčanské. (09.05.2012)

Vždycky, když mě malarkey tahá ke sledování nějakýho hororu, připravuju se na nejhorší. Tentokrát však strejda malarkey překonal sám sebe a s tímhle filmem posnul hranice odpadu, zase o o několik palců níž. Další mongol co si myslí, že když si veme digitální kameru a natoči film jako dokument budou mi lidi říkat Martin Scorsese. Já až obdivuju tu veleimbecilitu když někdo natáčí kus podlahy, nebo zhasne a nechá postavy křičet výkřiky typu "utíkej, utíkej. Viděla si to? Pozor. Ááááá". Jako až dojde v zoo potrava pro šelmy, tak bych tam začal házet "tvůrce" tohohle "filmu". (30.10.2014)

Další vymítání démonů z těl a jejich přesunování do jiných těl. A velmi razantní až strašidelné. Navíc nejlepší film, který jsem doposud na tohle téma viděl. Mladá dívka Isabella přijíždí do Říma natočit dokument o své matce, která před dvaceti lety při procesu vymítání zabila tři členy církve. Soudem byla prohlášena za psychicky nezpůsobilou a umístěna do psychiatrické léčebny. Její dcera se pokouší zjistit spolu s dokumentaristou a ostatními kněžími okolnosti kolem jejího případu, který je i po tolika letech obestřen záhadou a nejasnými fakty. Nikdo neví, zda je žena skutečně posedlá dáblem nebo trpí duševní chorobou. A já jako divák budu svědkem snad nejpůsobivějšího vymítání dábla z nepřirozeně zkrouceného těla dívky, jejíž lože raději bylo umístěno do sklepa, jaké jsem viděl. A to nebylo všechno. Film nemá dlouhou stopáž, a tak až na pár keců do kamery, se ve filmu pořád něco dělo. Padaly zajímavé teze a úvahy na téma exorcismu, které v jiných filmech na podobné téma rozhodně nezazněly. Jako pseudodokument to přišlo ve svém žánru s něčím nářezovým a to v subžánru found- footage bývá zřídkavé. Kamera byla sice na mnoha místech přestřeleně autentická, ale jak film postupoval kupředu, přestal jsem její třes a "nekvalitu" vnímat. V závěru jsem měl pocit sugesce, že se nejedná o podvrh, tak silný, že jsem dokonce chtěl zabrousit na webovou stránku, o které je v závěru filmu informace, zda náhodou opravdu neexistuje. Neudělal jsem to, a tak ve mně zůstaly příjemné pochyby o pravosti právě viděného. A tak to asi autoři filmu zamýšleli. Mimochodem, Exorcista a jim podobné bláboly posílám po tomhle do odpadu, a jen mě utvrdily, jak trapné filmy to jsou. 100% (23.02.2012)

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o exorcismu, ale báli jste se zeptat. Pokud ty místní zvratky chápu dobře, ve vymítacích filmech by nikdo, ale opravdu nikdo neměl v žádném případě vymítat, protože tohle už kdysi dělal Maks fon Sidol!! Jsem docela zvědav, co tady vyblijete u příštího áčkového rymejku Drákuly, pokud tam náhodou někdo někoho hryzne do krku. No, naštěstí verbal ze zkušeností ví, že v pornu se obvykle jebe a tak to s povýšeneckým výrazem "Tohle už jsem, kurva, někde viděl!" rozhodně do kopru nepošle jenom proto, že vyměnili baby a trochu tomu zvedne rejtynk. Amatérský kameraman má kupodivu stabilní stativ, hezky ostří a nikam nezdrhá, kudlanky vymítají ostopéro, démoni s nasazením posedávají a dělají s postiženými papírové čerty a jiné roztomilé kousky. Čtyři jak víno!! (23.05.2012)