Děs v opeře

Tento Argentův krimi horůrek o magorovi terorizujícím umělce opery se mi opravdu líbil. Ocenit se dá napínavý příběh, který udrží diváka při životě, kvalitní gore i spousta zpestřujících filmařských nápadů. Co mě vyloženě způsobovalo výkrut nehtů na nohou, byla otřesná punkrocková hudba, nebo co to bylo, kvůli které spolu s debilním přídavkem na konec nemůžu o plným kotlu přemítat ani ve snu. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepší talijánských hororů, jaký jsem měl zatím tu čest vidět. 75% (02.10.2013)

Argento tentokrát tematizuje samotný proces pozorování a voyerství - to se dá ostatně od snímku, mezi jehož hlavní lokace patří divadelní jeviště (a jehož prvním záběrem je detail havraního oka), docela očekávat. Motiv pozorování se však objevuje v několika dalších variacích: vrah sleduje hrdinku Betty na televizních záznamech a používá dalekohled; Betty sama je pak nucena pozorovat vrahovo řádění; malá dívka slídí skrze větrací šachty; postavy používají kukátko na dveřích; dále uvidíme i vyklovnuté oko a samozřejmě spoustu virtuózních hlediskových záběrů, při jejichž natáčení Argento bravurně vytěžil možnosti steadicamu._____________ Film zároveň chytře poukazuje na ambivalenci s jakou nahlížíme na (filmové) násilí: Na jednu stranu náš děsí a šokuje, ale na stranu druhou jsme jím fascinováni - jinak bychom si přece ani nepouštěli filmy z žánru giallo, že ano. K tomuto rozporu se Děs v opeře dostává nejen skrze vyprávění (vztah mezi hrdinkou a její matkou), ale i přes stylistické prostředky: Vzpomeňme například na metalovou hudbu podkreslující samotné vraždy: Rychlé agresivní skladby v majestátním prostředí opery podtrhují surovost vraha, ovšem zároveň nám divákům zrychlují tep a nabíjí nás energií. ______________Co se týče kontroverzního závěru, nejprve jsem měl pochopení pro amerického distributora, který jej chtěl nemilosrdně vystřihnout; nicméně pozdější dumání nad jeho smyslem mě dovedlo k myšlence, že jde o završení vnitřního boje Betty, která následkem traumatu z dětství odmítá dospět (má nakonec dětský vzhled; ačkoli pilně trénuje, svého debutu na jevišti se bojí; dělá jí potíže sexuální styk; do bezpečí ji nezavede mačistický režisér, ale křehká holčička atd.) Infantilní závěrečnou tečku tak můžeme vnímat jako její definitivní únik do bezstarostného dětského světa (prostřednictvím přímého odkazu na dětskou hrdinku Phenomeny) nebo její popření sebe samé a pokus o zoufalý únik před temnými stránkami vlastní osobnosti (podle toho, nakolik jí věříme tvrzení, že se nepodobá své matce). ___ (Viděna původní, delší a necenzurovaná verze) (01.04.2013)

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)

Argento je skutočný majster réžie. Dokonalá kamera a strih, proste vynikajúce kompozície obrazu. Túto jedinečnosť neskutočne podkopáva lacný scenár s polotrápnymi dialógmi a nedôveryhodnou pointou. A to nehovorím o hercoch, položke ktorá síce v Dariovych filmoch nikdy nebola najsilnejšia, ale tu je toho debilného prehrávania priveľa. Okázalé, ale hlúpe. (28.12.2011)

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)