Šimon a duby

„Víš, co je to vlastně mlha?“ - „Ne.“ - „To je smutek moře. A je tak nekonečný jako moře samo.“ Chlapec si rád o samotě čítává knihy na jeho oblíbeném, šeptajícím dubu a nechává se v jeho koruně unášet do svých fantazií. Ale nástup na vysněnou školu a poznání nového kamaráda mu změní život…První polovina filmu mě docela dost bavila. Líčení života dvou malých kamarádů v prostředí Švédska za II. světové války se všemi jeho strachy a komplikacemi je zajímavé. Navíc značně ovlivněné odlišnými rodinnými poměry obou. V druhé polovině ale film začne postupně ztrácet šťávu, stagnovat a děj se rozmělňovat. Některé motivy mi zároveň přijdou z větší části nevyužité. Především ten s přeživší z koncentračního tábora, který skončí skoro dřív, než pořádně začal. Divák sice neukotvenému mladíkovi přeje, aby objevil své pevné kořeny a konečně poprvé v životě ucítil, že někam skutečně patří, ale způsob, jak k tomu vlastně dojde, příliš záživný není, i přes snahu o lyrické vyznění skrz hezký vizuál a hudbu. Celkově mi z toho tak vychází „jen“ lepší 3*. (24.06.2023)

Hodně dobrý film docela slušnou dobu, tedy asi do půlky a asi cca jednu hodinu. Pak se ta atmosféra dvou malých kluků přetaví v dva mladé kluky a změní se jak atmosféra, tak samotný příběh a prakticky všecko, co bylo na té první části tak dobré. Jediné si ale zachová standardní kvalitu a to jsou krásné záběry švédské krajiny. Ty neměly chybu. Škoda jenom, že samotný příběh je jeden obrovský zkrat. Nepamatuju si, kdy naposled jsem nad filmem kroutil tak nechápavě hlavou. (02.02.2013)

Opět jeden z těch zajímavých filmů, kde by nebylo na škodu přečíst si knižní předlohu. Ani mně tak nevadil ten přechod z klukovských let do těch o pár let starších poválečných, jako spíš určitá plochost celého příběhu dvou netradičních rodin, které si navzájem pomáhají v době plného nebezpečí s ústřední postavou introvertního Simona. Je tam příliš mnoho načrtnutých situací, které tam nemusely vůbec být (setkání s Isou a pod.) na úkor hlubšího vykreslení hlavních postav a to je škoda. Jinak je to téměř poetický příběh o klukovi, který cítil, že nezapadá mezi své nejbližší a stále hledal kam patří až mu v tom částečně pomůže i hudba, která se stává smyslem jeho života a on se ztotožňuje s tím, že právě ona může člověka nechat ponořit do jiných světů a pocitů, které se slovy nedají vyjádřit. Postupně se tak dobírá pravdy o sobě, které vyústí se smířením a nalezením nejen sebe sama, ale i se svým nejbližším okolím. A opět jsem byla nadšená z nádherných záběrů kamery a to nejen na krajinu.75% (31.05.2013)

I kdybych nevěděl, že ten film je adaptací románu, on by to na sebe stejně dobrovolně píchl. Je poznat, že scenáristka zkoušela zachovat košatou literární strukturu se spoustou vztahových nuancí, nicméně výsledek je zhruba takový, že postavy půsoví jako pouhé náčrty, vyprávění je plné zdánlivě přebytečných odboček a po většinu stopáže není vůbec jasné, k čemu to směřuje a co je vlastně ústředním tématem. Tipnu si, že Fredrikssonové předloha je bildungsroman, Lisa Ohlin se ale jen marně snaží udělat ze Šimona silný středobod vyprávění. Těch motivů a odboček je prostě tolik, že z toho vychází spíše kultivovaná změť zatížená až příliš režisérčinou láskou k zjitřeným lyrickým symbolům. Je to takový film-povinná četba, sebrání různých vizuálních klišé, které se jen zřídka stanou skutečně životnými. Neurazí to, ale ani nevtáhne a už vůbec se tomu nepodaří vytvořit uvěřitelný vývoj protagonisty. Průměrné. (04.06.2013)

Nádherný snímek. Důkaz toho, že 2. světová válka se dotkla i Švédska, i zde se setkáváme s rasovou nesnášenlivostí. Dokonalé záběry severské krajiny ještě více umocňují emotivní atmosféru tohoto příběhu. Je zde krásně vidět i spojení dvou různých, a vzájemně odlišných rodin, jejich přátelství, strasti i propojené osudy. Absolutně doporučuji si pustit. Je to příjemné sledování, bez hlubšího zamyšlení. (29.05.2018)