Ejzenštejn v Guanajuate

Greenaway - majster silných obrazov, formálny experimentátor, scenáristický nedouk. V jeho filmografii som neustále konfrontovaný s opulentnými, výtvarne ohromujúcimi zábermi, inovatívnymi riešeniami scény i obrazu a zároveň s veľmi priemernými, jednoduchými scenármi. Plnými papagájovo opakovaných scén, na hranici diváckej trpezlivosti. Tak aj Ejzenštejn. Prokofievova hudba. Gay aféra hlavných aktérov. Zábery z filmov ruského režisérskeho giganta v rytme orchestra pod plátnom v elegantnej kinosále zívajúcej prázdnotou. Kašľanie na prácu v objatí vášne. Prekračovaný rozpočet - nepokojní sponzori Nepokojný Stalin, znepokojená asistentka. Dej v skratke: vášeň poráža prácu. Večná škoda, ako spomína aj garmon, spústy mien intelektuálov, ktorí sa mihnú len ako meno, bez akéhokoľvek ďalšieho ich zapojenia, či príbehom, myšlienkou alebo naznačením toho, čím prispeli k umeleckému obohateniu sveta. (30.11.2020)

Greenawayovo "S láskou kinematografii". Film, který mi po pěti minutách řekl, jaký si žádá hodnocení. Bláznivá komedie, filozofický traktát, konglomerát v němž se rozpouští sto let kinematografie do jediné nerozlišitelné substance. Pokud znáte Ejznštejnovo dílo a jeho pracovní teze (zejm. nauku o montáži), nemůžete si to neužít. Pokud se zevrubně orientujete i v umělecké (a zejm. filmařské) historii 20. a 30. let, čeká vás spousta příjemných easter eggů. A pokud vás znervózňují nazí či souložící muži, vyberte si jiný film na večer. Nejvíc fascinující ale je že Greenaway působí i ve svých 77 letech jako svěží a progresivní režisér (podobně jako třeba Eastwood nebo Scorsese). U množství scén jsem prostě jen seděl s otevřenou pusou a chtěl jsem vědět, jak se mu to vůbec podařilo natočit. (25.04.2019)

Vynikající audiovizuální ilustrace pro Ejzenštejnovu knihu esejů "Kamerou, tužkou, PÉREM." Satisfakce pro všechny studenty střihové skladby za trápení způsobené snahou pochopit intelektuální a jiné Ejzenštejnovy montáže. Pokud Martin Čihák neopustí sál po 10. minutě, kde Ejza rozpráví se svým pérem, dočkáme se zvolání "Britové nechali Ejzenštejna znásilnit před našima očima! A to DOSLOVA!" Každopádně film elegantně kombinuje to nízké a živočišné s oním duševně vznosným a vysokým; a připomíná že největší ze sovětských montážníků, obdivovatel Mickeyho Mause a Charlieho Chaplina, dobře věděl, že film je také především zábava. (16.02.2015)

Mám Greenawayovy filmy rád a většina se mi jich od něj líbila, ale jeho zatím poslední film mě neoslovil skoro vůbec. Filmařsky to bylo opět povedené a zajímavě experimentální, ale jinak jsem se nudil, nějaký příběh tam skoro ani nebyl a jediné, co se mi na tom filmu ještě líbilo, tak ta závěrečná scéna ve které tak nějak byl cítit ten Ejzenštejnův stesk po opuštění místa, ve kterém vlastně poznal sám sebe a které si svým způsobem zamiloval. Tenhle pocit znám, vždycky když jedu z jednoho svého milovaného města zpět domů do Prahy, tak se taky div nerozbrečím. Jinak mě to ale hodně nudilo a ani mi to nepřišlo tak vypiplané, jako jiné filmy Petera Greenawaye, takže ani na ty 3* to nevidím. 2* (20.08.2019)

Greenaway už leď točí takřka jen pro přeprodejce umění: kurátory, dramaturgy, historiky... Všechny ty, kteří nejlíp vědí, "jak by mělo současné umění vypadat." Odpovídá tomu forma i bezvýrazné obsahy. Sympatické je, že se usilovně snaží překročit vlastní stín. Film má skvělý střih a je to i o něco menší plast než poslední režisérovy opusy. Kašírka a podivná umělost z něj ale čouhá i tak. A k tomu zní the best of Prokofjev: když člověk jen trochu vidí pod povrch toho lesklého designu (čti: má o něco větší povědomí o Prokofjevovi než rejža), nepůsobí to najednou o moc hlouběji, než nějaký prostřední hraný dokument - hladký nablýskaný povrch, mistrovská technologie, konec. A: na západě by neměli točit o Rusech, dopadá to vždycky trochu jako Doktor Živago: přefinancované akademické nic. Greenaway je navíc léta otravně didaktický: všechna ta jména a kontexty jsou jak ze špatně vedené hodiny dějin umění ("a toho znáte? a toho taky? a víte co udělal tenhle s tímhle? ...a to bylo, když tenhle potkal tohodle" - historky z "natáčení" se vrství, aniž by vypovídaly víc, než že autor zná hodně jmen) - odkazy, neautenticita, zprostředkovanost, které opravdové umělecké Dílo snadno zahrnuje a překračuje - a to i při přiznaných citacích a polystylovosti. Tohle mi pohřbilo i živelnost hlavního herce. (12.04.2019)