Ideál septimy

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. (15.03.2017)

Ideál - zdvořilý, lehce arogantní technický inženýr, místní velitel civilní obrany, tajný kompozitor oblíbených šlágrů v jedné osobě, k tomu skvělý sportsman (viz elegantní šipku při zachraňování ředitele Tůmy). Prostě dobový superman. Může mu být lehce přes třicet a nikomu nepřipadá divné, že nepokrytě balí nezletilou žákyni (v jejíž třídě navíc přednáší). To vše včetně happyendu by nemělo nikoho překvapit. Prvorepublikové románky dr. Hütlové "pro moderní dívky", podle jednoho z nichž je film napsán, jsou hlavně o tom: dobře se provdat pokud možno ještě před maturitou, kterémužto ideálu nijak nebrání ani to, že nejde o původní záměr jejich hrdinek, ani jejich exponovaná "emancipovanost". K jinému aspektu filmu viz raroh, opačný pohled má ve svém referátu Marthos. "Pro tento účel zde máme plynovou komoru, prosím." (30.10.2015)

Nezval opět variuje pana dokonalého. Schopný inženýr, zapálený do civilní obrany, a k tomu ještě hudební skladatel inkognito, sen všech slečinek z gymnázia. Proč si vybere zrovna tu, která nad jeho všednodenní identitou tak okatě ohrnuje nos a prahne po skladateli jako všechny její spolužačky, aniž by v závěru byla znát jakákoli její změna k lepšímu, to je záhadou. Naopak Plachta zde dokazuje svoji tvárnou využitelnost - o rok dříve (Jarčin profesor) hrál poněkud postaršího studenta, pomáhajícího na statku manželů Pištěka a Baldové, zatímco zde hraje Baldové ušláplého manžela a otce dospělého syna. (01.11.2015)

Průměrný film české a československé filmové produkce třicátých let zaujme - pokud vůbec - současným vhledem do prvorepublikové reality a jejího showbusinessu. Obraz mládí a pohled do dílny tehdejších "schlagermachrů" majáí doklumentární význam podpořený mládím hlavních představitelů a podložený některými hereckými výkony, mezi nimiž jednoznačně vyniká Jindřich Plachta. Za zmínku stojí i dobové - až dokumentárně pojaté - zasazení do příprav na hrozící válku.Tento symbol milé nostagie nabízí jistotu vlídného pohlazení zacházející paměti. Je to málo nebo mnoho? Zkuste si odpovědět sami. (23.03.2008)

PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. (06.10.2008)