Ideál septimy

Průměrný film české a československé filmové produkce třicátých let zaujme - pokud vůbec - současným vhledem do prvorepublikové reality a jejího showbusinessu. Obraz mládí a pohled do dílny tehdejších "schlagermachrů" majáí doklumentární význam podpořený mládím hlavních představitelů a podložený některými hereckými výkony, mezi nimiž jednoznačně vyniká Jindřich Plachta. Za zmínku stojí i dobové - až dokumentárně pojaté - zasazení do příprav na hrozící válku.Tento symbol milé nostagie nabízí jistotu vlídného pohlazení zacházející paměti. Je to málo nebo mnoho? Zkuste si odpovědět sami. (23.03.2008)

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. (15.03.2017)

PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. (06.10.2008)

No vida, při přerovnávání oblečení ve skříni člověk může zhlédnout i retro ze zlatých třicátých let, ve kterých byly filmy skvostné, ale také (přirozeně) sračky, které naše televize moc neuvádí. Snímek podle romantické limonády Jaromíry Hüttlové, které se stále čtou (profesionální zkušenost), plná romantických a tajnosnubných klišé (hvězdný skladatel pod pseudonymem, který nechce žádnou fanynku, ale jen tehdejší, drzou dívku, modernějším termínem zvanou "od vedle"). Od horšího hodnocení zachraňují film zejména už zde zmínění herci - Gustav Nezval, který svou roli zvládá s nadhledem a odstupem a spolehlivý Jindřich Plachta, se svými (kdykoliv vystřihnutelnými, takže lehce nadbytečnými) komediálními výstupy. (18.11.2016)

Nezval opět variuje pana dokonalého. Schopný inženýr, zapálený do civilní obrany, a k tomu ještě hudební skladatel inkognito, sen všech slečinek z gymnázia. Proč si vybere zrovna tu, která nad jeho všednodenní identitou tak okatě ohrnuje nos a prahne po skladateli jako všechny její spolužačky, aniž by v závěru byla znát jakákoli její změna k lepšímu, to je záhadou. Naopak Plachta zde dokazuje svoji tvárnou využitelnost - o rok dříve (Jarčin profesor) hrál poněkud postaršího studenta, pomáhajícího na statku manželů Pištěka a Baldové, zatímco zde hraje Baldové ušláplého manžela a otce dospělého syna. (01.11.2015)