James Bond: Špión, ktorý ma miloval

"Nikdy jste neviděl, jak se major sprchuje?" Mne tedy nikdy nezajímalo, jak vypadá major ve sprše, ale pak se vše změnilo. Poznal jsem major Amasovou a hned mi ta otázka začala dávat smysl. Major Amasová alias XXX je totiž tou nejkrásnější z bondgirl. Pokud s tím Honey Ryder, Stacey Sutton nebo Mary Goodnight nesouhlasí, tak se mohou dostavit ke mně do ložnice každý úterý v 11:40 h. Tak to bylo to důležitý a teď k filmu. Bond je tradičně skvělej lyžař, akrobat i parašutista, ale tohle je Zubův film. On baví tím, co všechno ukousne, rozkousne nebo překousne, ale třeba taky roztrháním dodávky. To byla prostě nádhera stejně jako raketovej útok sajdkárou nebo poklidnej výjezd z moře autem na pláž. Tak je to spravne, tak to ma byt. (10.11.2021)

Od vzniku série první Bond, kterého bych rád viděl na velkém plátně. Velkolepý upgrade do skutečně epického formátu. Poutavý příběh, skvělé obsazení, výborné triky a hi-tech vychytávky (vodní auto je snad jednou z těch Bondových nejlepších a jeho výjezd na pláž nemá chybu). Na vrch takové milé chut'ovky jako citace hudebního tématu z "Lawrence z Arábie" při cestě pouští nebo vzpomínka na "Srdečné pozdravy z Ruska" v podobě cesty vlakem s Ruskou agentkou. Hudebně je to sice bohaté, i když ne tak originální, jako Barryho filmy, nicméně se tu konečně objeví první padouch poslouchající vážnou hudbu - jedno z mých oblíbených a nenáviděných klišé zároveň. Tenhle Bond už vlastně není ani tak o Bondovi, jako o tom všem okolo něj. A přiznám se, že mi to tolik nevadí, protože i tím pro mě od počátku vždycky byl. (05.01.2007)

Jelikož si díly Bonda dávám v opačném pořadí, tedy pozpátku, tak se mi upřímně po Moonrakerovi ani příliš nechtělo jít do dalšího dílu. K mému údivu je ale Agent, který mne .... velice povedený a víceméně logický díl. Takže vše co mi neskutečně vadilo na Moonrakerovi (Star Wars hrátky) tady zkrátka není. Což rozhodně oceňuji, navíc padouch v podání Curda Jürgense je opravdu na úrovni. Nelze rovněž opomenout krásnou Barbaru Bach. 70% (27.03.2010)

První bondovka, která mě nejen rozesmála, ale občas i slušně pobavila. Sice okoukané a předem prohlédnutelné scény jsou naskládány umně za sebou, tak že i když se vysmíváme jejich nesmyslnosti, jsme zátáhnuti poměrně hluboce do děje a tento dvouhodinový film strávíme bez výraznější újmy. Možná pouze při honičce, kdy je Bond pronásledován nejprve motocyklem se sidecarou, posléze automobilem a nakonec vrtulníkem, pilotovaným značně přihlouplou kráskou, která s Bondem před pár minutami flirtovala, už nabudeme po chvíli neodbytného pocitu trapnosti, jenž je však brzy vykompenzován neodolatelnou vynořovací scénou. Nejsympatičtější postavou je pochopitelně Richardem Kielem neodolatelně ztělesněný Zub, který nás potěší svou pro bondovky netypickou nesmrtelností. (24.10.2004)

Po dvou veskrze sympatických a víceméně podařeně komediálních Bondovkách s Rogerem Moorem je to krok směrem k nezajímavé šedi. Přitom má tahle Bondovka dva klady. Veskrze sympatickou ruskou agentku a skvělé entrée padoucha. Teda bylo by skvělé, kdyby dávalo z jeho pohledu nějaký taktický smysl, což nedává. Jinak je ovšem padouch o ničem, působí na mě prostě jako random dědek. Zbytek filmu si rozhodně nebudu pamatovat, snad jen, že tam byly ponorky. Zbytek je totiž bondovská klasika -> trapný padouchův poskok, co jen tak neumře a vždy je tam, kde potřebuje být, dějová rozháranost vedoucí k naprosté absenci napětí, autíčko, co umí střílet a jezdit pod vodou, triky, co řvou, že jsou triky, řada scén, které jsou prostě jen pitomé, zase žraloci, zase lyže, zase spousta vody a neochota kohokoliv nějak efektivně ohrozit Jamese Bonda. Já nevím, proč se zrovna u téhle série tak strašně toleruje, že je to pořád to samé. Za zmínku určitě stojí honička ad absurdum v půlce filmu, ta pobavila. Tenhle díl má ovšem jedno nové negativum, a tím je hudba. Ta byla pod taktovkou Johna Barryho vždy hlavním kladem, zde je pro mě jedním z hlavních záporů. Strašná titulní píseň, která nemá s Bondem vůbec nic společného a je to prostě jen rutinní pop song (spojte ty nejsladší popiny od Paula McCartneyho, Freddieho Mercuryho a Michaela Jacksona a dostanete tohle) a doprovodná hudba často jede ve stylu nějakých italsko-francouzských komedií s nevkusnými synthy a funky kytárkou. A ani citace Lawrence z Arábie to nezachrání. (14.02.2021)