Byzantium: Upírí príbeh

Ono to vypadá jako takové upírské drama, ale již po deseti minutách padně první hlava. Doslova. Možná to bude znít až kacířsky, ale přišlo mi to jako takové moderní a ženské Interview s upírem. Líbila se mi vlastní geneze a universum upírství včetně toho, že narušovalo zažité normy a postupy (upíři zde chodí normálně na slunci), ale zachovávalo ono klasické a děsivé prokletí upírské nesmrtelnosti. Herecky velmi zajímavé, obě hlavní představitelky velmi přirozené a uvěřitelné, mužské postavy sice v pozadí, ale trefné a hlavně pestré a vzájemně odlišné. Hezký film. Horrorový moc ne, ale hezký upírský příběh. (22.02.2018)

Nemůžu pochopit to, že je Byzantium ve své podstatě divadelní hra. To mě úplně ničí, protože si já jako konzervativní Čech nedokážu představit, že by se v divadelní hře z dneška objevil upír a celé to bylo dost moderní. Nicméně tenhle příběh dokázal, že minimálně jako film dokáže fungovat. Je teda dost komorní, což se o herecké účasti říct nedá, ale já si ho fakt užil. Užil jsem si ho právě přesně kvůli té herecké účasti. Saoirse Ronan a Gemma Arterton je pro mě kombinace taková, že i kdyby film byl totální díra, tak z těhlech dvou holek prostě pořád budu míst radost. Naštěstí film totální díra není a tak 118 minut uběhlo tak, že vrátit se k tomuto příběhu bude snad i povinností. (24.08.2014)

Upírské spíš psychologické drama než horor staví na feminismu. Ženy upírky to mají v upířím světě špatné a jsou považovány za upíry druhé kategorie. Není div, že se s tím nehodlají smířit a brání svá práva do posledního kousnutí svých vybělených tesáčků. I takhle se dá na upíry nahlížet. Ostatně, téměř žádný film o upírech není ve skutečnosti o upírech, ale lidech a jejich temných stránkách (zvrácená sexualita, násilí, samota…). Scénář ale nabízí až příliš mnoho motivů, takže se celý příběh rozplývá v jakési nesoudržné mozaice, kde přeskakujeme z minulosti do současnosti, od postavení žen k první lásce, vztah matky a dcery, a sem tam je to proložené nějakou tou krvavou svačinkou. (02.05.2017)

Bylo by hodně zajímavé, kdyby se většina děje odehrávala v minulosti a divák se dozvěděl více o putování těch dvou žen celým devatenáctým a dvacátým stoletím, takhle jsem si docela často kontrolovala, jestli to opravdu trvá dvě hodiny.. Čemu nelze upřít originalitu, bylo stvoření věčného života, aneb výroba dalšího upíra. Kdepak nějaké něžné kousnutí do krku v parku, zapomeňte na Tvajlajt, tohle jediné mi přišlo hodně promyšlené. Co dalšího bych vyzdvihla byl dobrý protiklad obou žen, Gemma Arterton se opět vyřádila v kůži a hloubavé pohledy Saoirse dojmou i toho největšího cynika. Už už bych se možná nechala přesvědčit na čtvrtou hvězdičku, ale konec to bohužel zabil. (30.05.2014)

Nemohu říci, že jsem nečekal dobrý film, jelikož Jordanovu tvorbu mám rád. A nezklamal mě. Snímek, který v jistých momentech připomene starší německý Wir sind die Nacht z roku 2010, je podobenstvím o osudu těch, kteří se vymykají předepsaným normám, kteří jsou na okraji společnosti a současně nemají příliš velkou možnost volby. Komorní drama se zvolna proměňuje v boj o život. Jakou cenu zaplatíte za nesmrtelnost? Vysokou. A přeci, přeci jsou tací, kdo zaplatí... ,,Chcete důkaz? Dám vám ho tak za třicet, čtyřicet let. Až budete nemohoucí sedět v kolečkovém křesle, vrzne branka a vejdu já. Budu vypadat jako nyní...je mi stále 16 let. Vás z toho pohledu píchne u srdce. A pak budu vaším andělem milosrdenství." Eleanor jako sestřička Eutanazie, Clara, jako ta, která chrání. Snímek není pro milovníky svižných horrorů, jelikož se vleče příjemně tak, jako poklidné vody řeky Lethé... (10.09.2014)