Číslo 5 žije II

Velmi roztomilý robůtek Johnny Pětka. Jeho dabing je super. Vzpomínky na mé dětství. Stejně dobrá jako jednička. Mohli by po 40 letech natočit trojku, Pětka by ani nemohl zestárnout. Je to ikona osmdesátek. Bylo mi ho fakt líto, když ho ničili a málem zemřel. Jeho optimismus bych chtěla ale mít bez té dětské naivity. Líbilo se mi taky, jak měl na sobě nálepku “Love animals. Don’t eat them.” (17.01.2023)

Je to taková zdlouhavá blbina, která sází na to, že jsou zde nějaké postavy z předchozího dílu - no, vlastně dvě a jedna z nich je Číslo 5. Není to moc zábavné, spíše jen trochu ztřeštěné a je tu samozřejmě dobrý konec, který nemůže chybět. Takové standardní, rodinné a v ničem překvapivé. Ani ta nostalgie tady nepomohla. (29.10.2014)

Bez Crosbyho a Skroedra uz to proste neni ono. Ale nejvice me zklamalo, ze si Cislo 5 nechal odmontoval LASER. Jinak je to prumerna komedie, ale kvalite jednicky je hodne vzdalena, navic daleko naivnejsi. Jak Sandy mohla vedet, ze ma hledat adresu? Ben je najednou Ind, zatimco v jednicce pochazeli jeho rodice z Pittsburgu? Vubec mi tu pripada jako jina osoba. Bonnie Tyler je sice uzasna, ale tady uz je jen recyklovana. 65% (10.01.2006)

8/10 - "Johnny Five goes Manhattan". Kvalitativní sešup? Neřekl bych - skoro tak dobré jako jednička. Já osobně tomuto pokračování dávám dokonce přednost, jelikož setkání s velkoměstem přináší nové skvělé možnosti a nápady (pankáči, knihkupectví, kostel, rande apod.). Fisher Stevens a Cynthia Gibb úplně v pohodě nahradili Guttenberga a Sheedyovou. "Máš nesmrtelnou duši. Proto jsi jako ostatní. / Duši? Ó, ano! Informace o duši mám z Bible a Koránu... / No, já osobně vycházím z Bible. / Mám nesmrtelnou duši? / Jistěže máš, můj synu. Jsi člověk, že ano? / Ó ne, jsem stroj. Ale žiju!" (28.01.2020)

První film, který jsem kdy viděl v kině. Nevím, jestli mě víc nadchl on nebo kino jako takové. Jinak než za 5 to ale nejde, protože dojmy ve mě přetrvaly a ten film si ještě pořád pamatuju. Moje mamka byla vždycky odpůrkyně kin, přičemž nám dětem argumentovala tím, že za rok ty filmy stejně budou v televizi. Vzala mě teda mamka kámošova. Děkuju jí za to, protože takový pocity v kině bych chtěl zase někdy zažít. Už to ale asi nejde, všechno je jednou poprvé a zároveň naposled, s jedinečnou atmosférou, která se vpije do srdce a občas je cítit její sladkobolnou vůni. Někdy si to pustím aspoň na počítači, už teď se těším :) (25.05.2012)