Čihajafuru

Po 15 dílech dávám poctivé tři hvědy. Zatím se mi to víc líbí než nelíbí, není to tak dobrý, abych si musel pouštět díl za dílem, ale zároveň ani tak špatný, abych se dívat přestal. Samotná hra je zvláštní, ze začátku mi to připadalo strašně jednoduché, postupem času jsem ale zjistil, že je velmi složitá. Uvidím, jak se mi bude líbit konec řady, možná hodnocení ještě zvýším, dolů ale spíš nepůjdu. EDIT: Mám za sebou celou první sérii a nevím proč, ale nějak mě to vtáhlo a posledních pár dílů mě celkem dost bavilo. Na konci se sice žádný úspěch nekonal, ale o čem by pak byla další řada. Slabší 4, nicméně čtyři za skvělou hudbu, povedenou animaci a zajímavý námět a jsem zvědavej, jak dopadne druhá řada. :) (25.01.2015)

Claudio Pinto umí vyvalit oči tak, že mu čouhají 4 cm z důlků. Já to neumím a seriál Chihayafuru mě tomu asi nenaučí. Claudio je ovšem ve vyvalování očí nejlepší na světě. Les Stewart naťukal na psacím stroji všechna čísla od jedné do milionu. Zatímco já u u Chihayafuru setrval pouhých pět týdnů, on se nevzdal (skoro) celých 17 let. Les je nejlepší na světě, nikdo nedokázal, co on. David Alexander pokořil 7 miliard lidí, když na sebe navlékl 121 triček najednou. Nejlepší na světě. Na Světě! +++++ I Chihaya Ayase touží být v něčem nejlepší na světě. I Arata touží být v něčem nejlepší na světě. Taichi doufám ne, ten vypadá, že na to nemá. Ale třebas se pletu. Ovšem karutu, tu pro nás podivnou hru, hraje taky. Dobrá, nebudu se vysmívat japonské tradici a kultuře. Přeci jen, hráčská základna je širší než u vyvalovačů očí, a to i když. má oči skoro každý a sadu karutiček asi málokdo. Díval jsem se na youtube a skutečně hrají podobně jako v seriálu. +++++ Necítím potřebu naříkat nad tím, že si někdo vytyčil jasný cíl a pak celý život usiluje o jeho dosažení. OK. Ani mi nevadí, že míří za uznáním skrze hru, jejíž kouzlo mi zůstane navždy cizí. Seriál Chihayafuru však nenašel ve svém nadšení pro věc míru a poddal se plně obludnému karutovému sektářství. Dělí lidi na hráče a nehráče, přičemž je skutečně dělí. +++++ "Ach, ta Chihayina sestra je tak povrchní, když se vysmívá karutě," měl by si zřejmě myslet divák. "Hohoo, ta Taichiho dívka je vcelku ucházející, ale zjevně je s ní děsná nuda, vždyť nehraje karutu," vede diváka Chihayafuru v dalším díle. "Oooo, Arata již nehraje, co si počne, co se mu stalo, co ho zlomilo, musím ho vyléčit!" s hysterickým pláčem pořvává Chihaya. +++++ Karuta tam, karuta sem, karuta dovnitř vás a karuta zákonitě ven. Výbuchy nadšení z výhry a dobrých soupeřů střídají plačtivé rozlučky s karutkámy, ještě plačtivější přesvědčování: "Hraj, to je tvůj život!" nejplačtivější: "Budu, je to můj život," "Ano, hrejme spolu, navždy!" Všechny hlavní postavy uzrály k pojídání pilulí, které tlumí emocionální reakce. +++++ Člověk se až diví, že samotná hra, které nepropadá, v seriálu tak monotematickém, představuje chvíle vytržení z té strašlivé přemíry vzájemně utvrzovaných citů. Jsou to okamžiky napjatého soustředení, rychlých a přesných reakcí i dalších skutečně sportovních "emocí". Nicméně ty zase především těží z tradice sportovních a herních anime typu Hikaru no Go, jejichž pozitiva navíc násobí větší bohatost a divácká přitažlivost. Končím po 5. díle. Bez hodnocení, dojem kolem **. (02.11.2011)

Na Chihayafuru není ani tak otravný otřesný vizuál ani špatně napsané postavy, ale to s jakou drzostí míní tvůrci naplnit 20+ dílný seriál...já vím, že tohle by se dalo vytknout každému špatnému seriálu (v rámci ecchi by opravdu bylo mezi čím vybírat), jenže to ecchi (vyjímky v kvalitě se pochopitelně najdou) má aspoň krásné holčiny, ty sportovní (platí to samé jako u ecchi) nudné seriály mají aspoň sympatické postavy a příjemný zápal pro hru a co má Chihayafuru? Absolutně nic. Naprosto zbytečné díly o karetní hře (karuto), která sice má svou logiku a pro některé lidi může být zábavná (to rozhodně nepopírám), jenže vyplnit s ním 23-26 dílů, to jako vážně? A že je mezi vším tím patosem a ubíjející nudou schovaná romantika...a jako co? Díky nefunkčním a naprosto otřesně napsaným charakterům ani tato nevýrazná složka Chihayafuru nefunguje. Vizuál? Ultralevná břečka podivných barev a ošklivě nakreslených postaviček bez jakékoli viditelné potřeby vdechnout postavám aspoň špetku životnosti a lidskosti. Třeba jsem příliš zaujatý proti takovémuto typu anime, možná jsem se vždy, když vyšel nový díl v noci předtím špatně vyspal a možná je také Chihayafuru jeden z nejhorších seriálů, který kdy vyšel...to už asi nezjistím a rozhodně nemám v plánu to udělat. (26.01.2012)

V tomto anime se mi líbí, jak dokázaly vykreslit co to je sportovní duch a co to znamená být v týmu, bojovat o něco, obětovat tomu všechno a na nic jiného nedokázat myslet. Je zajímavé, že všechny tyto emoce byli autoři schopni vtlačit do karetní hry, kterou jsem v životě neviděl, ale to vůbec nevadí, protože vše je dobře vysvětlené a pak už se jen necháváte unášet na vlnách euforie z vítězství i proher. Hodnoceno po shlédnutí první série a 4**** jen pro to, že tam hold bylo pár trapnějších dílů. (28.03.2012)

Iba tam hrajú karty, no nemal by som problém zhliadnuť všetkých 25 častí na jedno posedenie (no keďže aj spať treba, riešil som to tak, že som si stiahol vždy iba 2 alebo 3)... Postavy sú sympatické a hlavne normálne, také, aké by ste našli na hociktorej škole... Humorné situácie nevychádzajú z trápnych alebo hlúpych scénok, ale priamo z naozaj dobre spracovaných charakterov... Veľmi zábavná dokáže byť aj úplne obyčajná komunikácia a pri niektorých momentoch sa len ťažko ubránite výbuchom smiechu... Grafika typická pre na ženy zamerané anime je celkom pekná a hudba deto... Hlavné postavy nie vždy vyhrajú, nakoniec, v živote sú aj dôležitejšie veci a o čom by inak bola druhá séria? Ak bude aj tá rovnako dobrá, možno dám plný počet, na teraz ale musia stačiť naozaj skvelé 4* (04.09.2012)