Prepadnutie

Výborná rekonstrukce jedné z událostí 11. září. Pokud se rádi vzděláváte a máte rádi historii, je Přepadení ideální k doplnění znalostí. Jako film ale Přepadení moc neobstojí. Srovnání s United 93 se ubrání asi málokdo. A bohužel Julien Leclercq není tak poutavým vypravěčem aby vás vtáhl do děje a předal vám víc než jen hodinu a půl dějepisu. I když se hodně snažil... (12.01.2012)

Víc než co jiného je z filmu cítit potřeba poměřovat se se svými americkými vzory a tvůrčí bezradnost zastíraná formální namachrovaností. Celý film, od volby námětu až po zpracování, svědčí o ambicích i sebevědomí tvůrců, bohužel tu schází zdravá míra soudnosti. S očima upřenýma na velké vzory ztrácí tvůrci kontakt se svým dílem, takže jim pod rukama vzniklo něco odlišného, než si zřejmě sami představovali. Když při střelbě rukojmí spustí ženské chóry, zjevně inspirované Spielbergovým Mnichovem, jedná se už o čirý tvůrčí parazitizmus. Aby autoři měli vůbec šanci stvořit něco podobně silného, museli by na to jít stejně jako Spielberg: najít si téma, které je oslovuje (ne které jim slibuje získat pozornost) a začít budovat vše od základů, tedy od postav a jejich charakteristiky. Filmem Přepadení se tvůrci snaží rovnou postavit mrakodrap, aniž by se chtěli zdržovat základy. Více zde http://www.moviescreen.cz/recenze/765/l-assaut (15.01.2012)

Vážně jsem to nechtěl tvůrcům Přepadení udělat, neboť se opravdu hodně snažili natočit něco silného a současně nepodbízivého. Jenže ono ne a ne to neustálé srovnávání s United 93 dostat z hlavy. To už ale tak bývá, že když se někomu povede natočit mistrovské dílo, ostatní budou (ač třeba sami velmi dobří) živořit v jeho stínu. Solidní rekonstrukce hodná zájmu? Určitě. Ale že bych byl nějak extra napnutý nebo dojatý, o tom nemůže být ani řeč. (04.01.2012)

"Allaáah ba aqua" i Alláh umí plavat, beztak. Nejspíš je někde napsané, že když je to "podle skutečné události", všichni se z toho... až na mně teda, jak jinak. Arabi už od pradávna sere náš zaužívaný systém emancipovaných žen, taky bezbožnictví, prachy (jejich šejkové)... nejspíš je sere celý náš řád a proto mají tendenci unášet letadýlka, vlaky, lidi jiných národností. Je to dnes takový trend, každý druhý arab = kamikadze a nebo taky v jejích ponímaní syn boží. No a tady roku páne 1994, 4 synové boží "unesou" letadýlko. Chápu, že to psal život, no v reálu by mi bezesporu svíralo koule víc, než tady to provedení, u kterého sem malém usnul. Nejenom, že sem musel čumět asi pul hodky na letadlo na zemi, ale taky neustále poslouchat Allaáah ba aqua. Jak silným to nejspíš mnělo být, tak slabým to ve finále je. A to raděj ani nemluvím o zasazení "milostného" prvku do příběhu, který natolik zaujal. Francouzi se bály o své šrotovné z Ajfelofky a proto nasadili svůj GIGN team, no a tak se začala éra všech speciálních skupin ve světě. 4/10, protože je to ze života. (05.01.2012)

Alláh zase sedí na palubě uneseného letadla, pro výstrahu vyhazuje na letištní plochu nevěřící mrtvoly, mocní a odpovědní pletichaří, jak ho co nejlevněji vystrnadit, až to celé musí rozlousknout dvacetiletá podržtaška z ministerstva. Tohle je podle skutečně skutečné události? Celé se to táhne jako jedovatá slina mučedníka džihádu a tenoristé cedící v kokpitu své modlitby se tváří, že mají v rektu ukrytý deštník poslední záchrany, který neváhají kdykoliv rozevřít. Pokud takhle vypadá každý únos letadla, pak lze považovat za historickou zvláštnost, že na krupici vysmažení Vlach s Lábusem vzali čáru do Bavor a nedohnal je ani superpolda Honza Zeman se srpem a kladivem u pasu. Ale abych nebyl tak zlý, ta závěrečná přestřelka byla špičková. (19.01.2012)