Captain America: Zimný vojak

„Shield berie svet taký, aký je. Nie taký, aký by mal byť.“ Pecka. Na totálku. Jednotka ma nebrala, ale toto je špičková bomba a jeden z najlepších akčných filmov desaťročia. Neviem, ktorá akčná scéna je moja najobľúbenejšia. Či prevratná automobilová a následne "ručná" naháňačka na diaľnici (a v priľahlom okolí), či brutálne veľkolepé finále (kedy mrazivo a v masovom meradle umierajú desiatky kladných postáv, síce to nie je vidieť, ale aj tak!), prípadne perfektná naháňačka Nicka Furyho, v ktorej generálny Shieldu divákovi a nepriateľovi krásne, jasne, stručne, razantne a nekompromisne ukazuje, prečo je šéfom organizácie práve on a nie niekto iný. Vynikajúco v Captain America: Zimný vojak však fungujú i vzťahy medzi postavami a samozrejme i samotné postavy - skvelý je ako Evans s Jacksonom, tak Johansson, sympaťák Mackie alebo drsný terminátor Sebastian Stan (a vlastne úplne všetci, pravdaže nesmiem zabudnúť na skvelého Roberta Redforda a kvalitného magora Franka Grilla). Miestami som takmer ani nedýchal. Pravdupovediac (odpustite rúhanie) mi film pripadal ešte o kúsok lepší, ako Brubakerova komiksová predloha (ale aj tá je skvelá). (12.01.2017)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Nuda, nuda, šeď. Snaha byla. Ale filmová Marvel dobrodružství zasazená do současnosti jsou pro jinou cílovku. Já si raději počtu nějaké to sekvenční umění, filmový The Winter Soldier mi posloužil jen k tomu, abych si poplakala nad setkáním Steva a Peg. To bylo skutečně dojemné. Jinak jsem se nebavila ani s Robertem Redfordem a to už je co říct. (28.02.2015)

Film je to výborný s propracovanou akcí i příběhem, vyzdvihl bych především scénu ve výtahu a to jak se snaží Samuel Jackson uniknout pronásledovatelům. Jediné co se mi fakt nelíbilo je, že do kapitána se pravidelně střílí a vše kolem něj vybuchuje a nikdy neměl ani škrábanec a pak na konci po něm Bucky 3x vystřelí z normální pistolky pravděpodobně i slabé ráže a způsobí kapitánovi téměř fatální zranění. Následně pak koráb i s kapitánem uvnitř spadne z nebes a vybouchne, ale to už kapitán nemá problém přežít. Na konec to alespoň trochu zachránili, ale vždy si všímám této nevyváženosti síly a nelíbí se mi to, stejně jako na začátku kapitána málem zmlátil jeden normální člověk a pak v infinity war si to kapitán rozdá s polobohem a dokáže zastavit jeho pěst a udržet několik sekund. (21.11.2018)

Mám radost z toho, že se o židovsko-bankovní Hydře natočil film a ukázal tak světu, kam spěje naše civilizace. Na druhou stranu jsem tradičně smutný z toho, že jakákoli zmínka o NWO již nyní bude zlehčená tím, že to říkali ve filmu nevalné historické věrnosti. Ať tak či onak, tak mne tedy druhý emerický kapitán pobavil dostatečně. Víkem od popelnice se oháněl naprosto světově a tak zbývá jen doufat, že příště vezme do ruky celou popelnici a snít o tom, že Hydra dostane po palici rovnou kontejnerem. To bych si snad takovou bublinovou omalovánku i přečetl, což jsem neučinil od raných dob Myšpulína s Fifinkou. (26.09.2014)