Inferno

Nejlepší Argentovka, nejlepší atmosférickej horor a určitě jeden z nejlepších hororů vůbec! Po delší době jsem měl možnost Inferno shlédnout a to v HD kvalitě a úžasem jsem slintal a cvrkal si do trenek. Ty úžasný barvy, vyčnívající červená, krásný baráky, sklepení, měsíc...a ty mordy!! Scény s kočkama a krysama!!! Ouuu, orgasmus!!! Hudba!!! " Lacrimarum! Tenebrarum! Suspiria! " Ouuuu, další orgasmus!!! Tohle je prostě kult jak hovado, víc nemá cenu psát! Ukončení je naprosto parádní, kdyby nebylo od Argenta, tak bych se asi pousmál, jenže Argento to nádherně zkombinoval se všemi zmíněnými atributy a vyznívá to přesně tak jak má!!! Bravo!!! Chci další orgasmus!! Už to žhavím... " Lacrimarum, Tenebrarum, Suspiria!!!! " Achhhhhhhhhhhhhhhhh!!!! Kult!!!!! (22.06.2011)

Druhy diel argentovskej trilogie Suspiria - Inferno - Armada Demonu : Matka Slz pokracuje svojim druhym dielom zvanym Inferno. A ono, ako to uz u trilogii byva dobrym zvykom, dvojky su vacsinou podradne filmy. U hororov to plati dvojnasobne. Ponajprv chyba baletna akademia a jej naoko kludna atmosfera, chyba mraziva strasidelna atmosfera ako u jednicky Suspiria. Ano, rezia Daria Argenta je stale na urovni, tento pan sa rezii proste rozumie, to nemozno spochybnit. Chyba vsak vyraznejsi pribeh a dejova linia, a co je najhorsie, pribudlo nudy. U Suspirie bola nuda stlacena na minimum, tu vsak dostala neprimerane vela priestoru. Dialogy su taktiez tazkopadne, ako u Suspirie. Nic to, horor je to stale na urovni, a urcite si radsej pozriem tento film nez Fulciho film Il Gatto Nero povedzme. 76 % (05.04.2014)

Po Suspirii druhá Argentova čarodějnická storka/hororová pohádka/část trilogie o Matkách, opět zasazená do luxusních, psychedelicky nasvícených gotických kulis tajuplného domu, kterým se nese šepot a jehož obyvatele někdo krájí, do čehož občas komicky zasáhnou i okolní zvířata. Dlouhé scény vražd jsou jen chatrně spojeny řídkým dějem, postavy nezajímavé a hlavní herec podává tragický výkon, potěšila mě ale Daria Nicolodi, pro jejíž půvab mám slabost. Ústřední vypalovačka super, měla se tam protočit víckrát, než jen na konci. Trochu mi to připomnělo Malpertuis a závěrečná scéna, kde - SPOJLER - se hrdina setkává s architektem domu a ten mu vše vysvětlí - mi připomněla závěr Matrix Reloaded :D (20.10.2015)

Jak tak koukám na jednotlivá hodnocení, tak nejsem sám komu to přišlo roztěkané a na Argenta prostě podprůměrné. Pochválit můžu hru světel, relativně příjemný casting, interiéry, sem tam hezký obraz, ale jinak je to neuvěřitelně prázdné, nemá to hlavu ani patu, potenciál většiny scén vyznívá naprosto do vzduchoprázdna a celkově tomu schází Argentovská atmosféra i soustředěná režie. Tentokrát ne-e. (22.10.2014)

O niečo lepšie než Suspiria, približne rovnako dobré ako Profondo rosso. Nepochybne najkonzistentnejšia a najhustejšia atmosféra v celej Argentovej filmografii. Superluxusný darček pre hororového fanúšika, ktorý má zmysel pre umenie v užšom zmysle slova. Ťažko ho ocení ten, kto očakáva scenár zbastardený racionálnou logikou. V skutočnosti nič tak hororu nepristane ako iracionalita - brnkanie na kakofonické struny podvedomia je neefektívne, ak sa spája s vypočítavosťou. Najlepšie horory sú potom práve tie, ktoré evokujú rozumom nekontrolovateľné zlé sny. Ak si ich po prebudení pamätáme, síce si okamžite povieme - panebože, to bola ale blbosť, hneď vzápätí však dodáme - ale krásna. Racionalita je jednorozmerná, iracionalita nekonečná. Ako by sme inak mohli oceniť Lost Highway či Mulholland Drive? A čo Inferno? Možno brať vážne film, v ktorom je 80% času vyplnených blúdením hrdinov po zlovestných interiéroch sálajúcich červeným a modrým svetlom? Možno brať vážne horor, v ktorom sa objavuje personifikácia smrti v najklasickejšej možnej podobe? Zlé otázky vo svete prekypujúcom takou jedinečnou fantazmagorickou kvalitou. Inferno je geniálne v tom, ako efektívne dokáže v divákovej pamäti odkrývať polozabudnuté detské obsesívne ludikatívne aktivity - snáď každý 8-ročný fagan sa aspoň raz vydal na dobrodružnú výpravu po blízkom, no neznámom a strašidelnom teritóriu, pričom si nepretržite kládol rovnakú otázku - čo sa stane, ak zájdem ďalej, než sa mi zdá rozumné. Inferno nie je horor, pri ktorom sa omdlieva hrôzou, skôr straší a stimuluje fantáziu, čo je úplne najlepšia kombinácia, akú môže "scary movie" v podžánri "evil house" ponúknuť. Apokalyptické finále s desivou hymnickou piesňou a divadelne gestikulujúcou Smrťou považujem za jedno z najlepších v žánri. (03.07.2006)