Inferno

už jen za scénu s vraždícíma kočičkama si inferno zaslouží 10/10. kromě toho ale taky za kolorování, kameru, režii, celkový vizuál, hudbu... a vlastně i všechno ostatní, i když... scénář je jen sociální konstrukt. tohle droplo jako dar(gento) z nebes, a i když sureálná - místy více vtipná než strašidelná - atmosféra není pro každého, jakožto antifajnšmekr si ji nemohu vynachválit. (17.03.2022)

Videl som Suspiriu,potom Matku slz a až naposledy Inferno. Tým dvom som dal po 5*, Suspirii hlavne kvôli hudbe, Matke slz kvôli krutosti, ale tento je o niečo slabší. Vizuál ako vždy funguje a je skoro dokonalí, ale v príbehu som sa strácal. No a tých vrážd bolo pomenej, ani nejako neoslnili. Hudba na mňa tiež vobec nezabrala. A herci boli naozaj slabučký. Dve scény musím zvýrazniť, lebo boli fakt super. Prvou je tá, keď ho žrali a napadali krysy a keď volal o pomoc a prišla,len trocha ináč ako čakal, tá bola veľmi silne atmosferická,hlavne scény s krysami a potkanmi ma vedia vždy vystrašiť, a druhá je tá, keď skočila do vody pre kľúč a mala konflikt s zakladajúcimi sa mŕtvolami, tá bola strašidelná a mal som pri nej taký skľučujúci pocit. Tak v konečnom dôsledku som spokojný, hádam pri ďalšom pozretí ešte hodnotenie zvýšim. (25.04.2014)

Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. (07.09.2023)

Inferno je sice o uroven slabsi, nez excelentni Suspiria, ale stale se jedna o vylozene kvalitni hororovy zazitek. Neni to uz tak efektivni pest do xichtu a Argento sazi na mnohem subtilnejsi zbrane. Elektronicky terror skupiny Goblins nahrazuji temne symfonie a pianka, primocara brutalita byla vymenena za hruzy predstavivosti a mytologie pribehu, ktery je nepravem odsuzovan, naopak je to nejsilnejsi vylepseni od originalu s rozvinutim pribehu 3 matek a zpovedmi architekta jejich temnych sidel. Je to jeste o neco poetictejsi horor, nez Suspiria a nektere sceny jsou vylozenou hororvou krasou. Potapeci sekvence, nebo Rimske setkani s matkou slz, ktere se Argento naplno venoval v poslednim dilu trilogie. Obzvlast v teto scene je fascinujici sledovat nakolik bylo Inferno inspiraci pro Polanskiho Devatou branu, ktera neni jen nahodou jednim z mych top10 filmu vsech dob. 7/10 (21.10.2010)

Podle mě lepší než Suspiria. Výborná atmosféra, několik bravurních lekaček a solidní gore scény. Celýmu příběhu a i atmosféře taky hodně pomáhá opravdu hodně vlezlá, ale zároveň perfektní muzika, ovšem přišlo mi, že někdy na sebe strhávala až moc velkou pozornost a odtrhávala od děje. Ještě bych vyčet Argentovi celkem odfláknutý finále, ale jinak se jedná o hodně kvalitní horor (26.01.2008)