Válečná generace

Asi nejvíc mi to připomínalo Stalingrad. I tady byli ukázáni vojáci wehrmachtu ne jen jako nemyslící zvířata, ale jako lidé s osudy, na kterých se válka nesmazatelně podepsala. Ovšem oproti Stalingradu je tady i díky formátu ten pohled komplexnější a nezahrnuje jen východní frontu a vojáky, ale odehrává se i v Polsku či v Německu a zabývá se osudy židovského mladíka, zdravotní sestry či pěvecké hvězdy. Němci i v tomto případě nemilosrdně pálí do vlastních řad, ale poukazují i na zvěrstva ze strany Ukrajinců či antisemitismus polských odbojářů. Někomu to může připadat jako ukazování prstem a obvinění, že "nejen my jsme byli ti špatní", ale mě to tak nevyznívá. Co se technické stránky týče, tak není co vytknout a v tomto případě Němci rozhodně nešetřili. O tomhle si může nechat zdát i naše filmová produkce. A hercům taky není co vyčíst a mě neznámé tváře mile překvapily. Velká spokojenost. 85% (08.10.2014)

Tohle skutečně nebyla nejlepší volba pro chill-outovou neděli u televize. Usedala jsem k tomu příjemně naladěná a odcházela jsem emočně tak zdevastovaná, že jsem nemohla spát, haha. Pro mě tuto sérii nejvíc vystihuje slovo "civilní." Tvůrci si opravdu dali záležet, aby hlavní hrdinové byli tak nedokonale sympaticky lidský, jak to jen jde a velmi dobře se jim podařilo ukázat postupně na každém z nich, jak je válka psychicky změnila. Což já dost oceňuju u každé produkce, a i zde to vyšlo. Velmi hodnotná výpověď jako o válce celkově, a co dělá s "obyčejnými lidmi," tak jako pohled z německé strany. Vynikající herecké výkony hlavní pětice, z nichž mě nejvíc sebral Tom Schilling, se postaraly o tu pátou hvězdu. Nemůžu než doporučit. (10.09.2018)

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

Tragický alibismus dnešních Němců, který si nehezky vyprojektovali do tohoto filmu, jenž ze zcela nepochopitelných důvodů dostal punc sebereflexe, kterou jsem v těch třech dílech neviděl ani z vlaku. Skutečnost byla taková (a dle nedávného detailního procházení záznamů Wehrmachtu samotnými německými historiky), že válečných zločinů se na východní frontě dopouštělo až 80 % všech divizí (jednotky SS započítané pochopitelně nejsou), a co jsme z této skutečnosti mohli vidět za ty tři díly? Kolaborantské Ukrajince, kteří střílejí a odváží židovské děti (vojáci Wehrmachtu protestují), příkaz zastřelit politického komisaře (voják Wehrmachtu protestuje), permanentně zhnusené vojáky Wehrmachtu z toho, že střílí lidi (vždy ale divákovi výstřel zdůvodní: "oni by to udělali taky", "chtějí nás zabít"), Němku, která zachraňuje žida, naproti tomu polskou partyzánskou skupinu, která opovrhuje židy ještě víc než samotnými Němci a skoro jednoho popraví, i když s nimi bojoval celou dobu, udavačskou Němku, která ale v závěru nasazuje vlastní život za záchranu kolaborantské Rusky, udanou židovku odvezenou na popravu, ze které se ale nakonec vyklube komunistický voják Rudé armády velící ožralým prasatům chtějíc znásilnit zdravotní sestřičky (Němky), běžného ruského vojáka ošetřovaného v německé polní nemocnici, kde dochází prostředky i pro samotné Němce... Mám pokračovat? Všechny díly v podstatě svalují vinu na ty neurčité "nacisty", případně alibisticky hlásají: "Poláci nesnášeli židy stejně jako my" a z hlavních hrdinů (Němců) dělají buďto naivní pitomečky (věří propagandě, ale jinak jsou v základu hodní) nebo zcela čestné muže ve zbrani, kteří šli bojovat proti Rusku za svojí vlast... Ani náznak všeobecné "nálady" v řadách Wehrmachtu nezastavitelně se valícího při operaci Barbarossa na východ, kdy sami vojáci pod tíhou propagandy a vlastních úspěchů považovali sami sebe za nadlidi, nadřazené bytosti, které čistí prostor pro dokonalého Němce (výpovědi samotných přeživších veteránů z východní fronty). Proboha, kdyby alespoň za něco stál ten scénář a všechno nestálo na tragických postavách kámošů z Berlína, kteří se nahodile potkávají po celé východní frontě dvakrát za díl někde v lese, nemluvě o té účelové čestnosti, která jim vždy trčela až z prdele. Nepovedený pokus o Bratrstvo neohrožených, s tím rozdílem, že tady jsou v hlavní roli náckové ... Pardon, udatní a čestní němečtí vojáci a pak pár odporných nacistů, kteří jim občas přikázali někoho popravit, což obratem zkritizovali. Německý divák tedy bude vědět to podstatné, "Unsere Väter" nebyli zločinci a "Unsere Mütter" nebyly udavačky, všechno to byl ten Hitler a pár ostatních pomatenců. 40% (21.04.2013)