Válečná generace

Válka z pohledu běžného Němce. 1) Film představuje ne-nacistický pohled na válku očima běžných německých občanů, ne nepodobných těm dnešním, kteří ovlivněni propagandou nechávají sebou manipulovat. Těžko jim to zazlívat - alternativou byl aktivní odboj, koncentrační tábor nebo smrt. Toto pojetí v podstatě nevinných nacisty svedených lidí, kteří nic nevěděli ba ani netušili, je ovšem historicky neudržitelné._____ 2) Nacisté se neobjevili ze vzduchoprázdna. Hitler jen přesně vyjádřil dobové německé frustrace a problémy (tíživé a v podstatě nesplatitelné válečné reparace, všeobecný antisemitismus, rozčarování z nefunkční výmarské republiky, hospodářská krize a další). Během několika let nacismus tyto problémy vyřešil nebo se to alespoň tak zdálo. Zejména mládež, obvyklá oběť převratů v dějinách, šla za Hitlerem jako zmámená. Heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt. Tato atmosféra roku 1941 mi ve filmu chybí._____ 3) Jak vnímali nacismus jeho odpůrci a oběti, víme dobře ze stovek knih, filmů a dalších uměleckých počinů. Nečetná, ale přesto existující, jsou díla, která se zabývají osudy běžných občanů, kteří proti nacistům nebojovali ani se nebouřili, ale na druhé straně se ani nepodíleli na tvorbě režimu. Mezi tato díla patří i náš film. Mě by ale zajímal třetí případ: osudy pěti příslušníků SS, plně indoktrinovaných nacistickou ideologií, z nichž někteří postupně prohlédnou a pochopí, a jiní zemřou s Hitlerovým jménem na rtech. Nic takového jsem dosud neviděl._____ 4) Pěkně hráli 33letý Volker Bruch (starší bratr Wilhelm), přitažlivý 31letý Tom Schilling (mladší bratr Friedhelm) i atraktivní 25letý Ludwig Trepte (žid Viktor). (28.09.2016)

Asi nejvíc mi to připomínalo Stalingrad. I tady byli ukázáni vojáci wehrmachtu ne jen jako nemyslící zvířata, ale jako lidé s osudy, na kterých se válka nesmazatelně podepsala. Ovšem oproti Stalingradu je tady i díky formátu ten pohled komplexnější a nezahrnuje jen východní frontu a vojáky, ale odehrává se i v Polsku či v Německu a zabývá se osudy židovského mladíka, zdravotní sestry či pěvecké hvězdy. Němci i v tomto případě nemilosrdně pálí do vlastních řad, ale poukazují i na zvěrstva ze strany Ukrajinců či antisemitismus polských odbojářů. Někomu to může připadat jako ukazování prstem a obvinění, že "nejen my jsme byli ti špatní", ale mě to tak nevyznívá. Co se technické stránky týče, tak není co vytknout a v tomto případě Němci rozhodně nešetřili. O tomhle si může nechat zdát i naše filmová produkce. A hercům taky není co vyčíst a mě neznámé tváře mile překvapily. Velká spokojenost. 85% (08.10.2014)

Vpodstatě super minisérie - hezky zahraná, se slušnou produkcí a pár silnými scénami - kterou pro mě ale smutně táhne dolů scenáristická chtěnost. Je to tady totiž samá telenovelová náhoda typu "odvezou ho do lazaretu, kde náhodou slouží ona" nebo "náhodou šli oba na stejné místo, a tam se potkali". Jednou, dvakrát bych to pochopil - jasně, v pohodě, zápletka potřebuje popostrčit - ale tady je to FURT. Napřed nad tím mávnete rukou, pak ty náhody začnou být trochu otravné, a ke konci už dostávají vyloženě absurdní rozměr. Drobný spoiler alert, vrcholem všeho je, když se jedna z náhodných vedlejších postav bez vojenské minulosti, zázemí nebo vazeb na armádu vrátí na konci jako vysoký velitel rudé armády. Wut? (19.10.2016)

Určite by sa dali menovať rôzne filmové nedostatky (prekážala mi najmä občasná dejová vykalkulovanosť, kedy sa čírou náhodou stretávali hlavné postavy) a historické nepresnosti, ale trojdielnu snímku Unsere Mütter, unsere Väter som zhltol ako nič a jej sledovanie som si naozaj užil. Veľká spokojnosť. (10.02.2019)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)