7 dní hříchů

V Habermannově mlýně nám Herz představil své životní téma a poukázal na proměny lidských povah, které započaly samozřejmě už před válkou a nebyly výsledkem momentální poválečné euforie z potlačené nenávisti. Drama 7 dní hříchů jakoby chtělo tématicky navázat, sudetské téma není doposud zdaleka vyčerpané, ale výsledný film je čirá zoufalost. Školometské poučky, nefunkční rámování, špatně vykonstruovaný scénář... Drama nefunguje, postavy nežijí, hovoří se tu němčinou, která zní jako z přípravky na Německy s úsměvem, v češtině poletují ty fráze jakoby teprve čekaly na povýšení do skutečného tvaru. Roztříštěná ich forma je víceméně k smíchu a ačkoli ambice byly velké a některé postavy mohly současné generaci mnohé vysvětlit, inspirovat ji k zájmu o vlastní minulost, pomyslné váhy se opět vychylují a jediným férovým chlapem z vyšších míst se stává Sovět. Určitým řešením by bylo prožít s hrdiny skutečně jen těch sedm dnů za pochodu během neustálého zmatku, extrémního tempa a nepřerušeného strachu o holý život nebo jim naopak dopřát hutnější prožitky během Protektorátu, aby si k nim divák mohl vytvořit určitý vztah. Toto je jen hybrid, který se nebojí rozvíjet marginálie z manželského života v naprosto nejnevhodnějších situacích a hřeší na stejnou marnotratnost, jakou byly úvodní scény z problematických Lidic. Výsledný rozměr takových detailů je navýsost fatální. ___ Ondřej Vetchý se velmi snaží, ale neodlišuje svou roli od čehokoli, co dělal v minulosti, Vica Kerekes je aktuálně v kurzu, protože má rutinu v odkládání svršků (a tady přídává Chlumský ještě fetiš na výcenásobný pissing) a jediný, kdo tu za něco stál, byl potřebný herec Igor Bareš. Chlumského předchozí filmy zabývající se válečnými tématy bohužel vykazují velmi sestupnou tendenci. (09.11.2012)

Škoda, škoda, škoda. Tohle je pětihvězdičkový potenciál, zazděný technickým zpracováním a některými detaily, všechno může jít na vrub pana režiséra. Tak předně, jestli tohle někdo nominoval na cenu za kameru.... Kamera je příšerná, pokazila technický dojem. Kde byl polodetail, měl být polocelek, kde byl záběr přes rameno, měla být nasnímána postava. Už první záběr s nájezdem jeřábu napoví, že tudy cesta nepovede. No a pak ty detaily (díry ve scénáři). Hlavně to, že puška namířená od těla nemůže nikdy střelit do člověka, který jí u toho těla drží. V okamžiku, kdy revolucionáři organizovaně odvádí Němce za hranice, asi nikdo s puškou v ruce nebude běhat po horách, aby chytal někoho, kdo možná někde dvacet kilometrů daleko utekl. Sice mám ve znalosti Zdivočelou zemi, ale tam příběh začíná až osidlováním, takže přiznávám, že o násilném stěhování toho zase tolik nevím, všechno mi to ale přišlo dost přehnané, přehnaně informované, a až moc dobře organizované. Pokud se pohybujeme po časové ose jednoho týdne, těžko by obě strany měly takový přehled. Vůbec jsem nepochopil motivaci postavy Jiřího Schmitzera na konci, ale naštěstí to nebylo zásadní. S kulisami jsem spokojený, ale asi jsem z dějepisu dost zapomněl, fakt bylo v roce 1938 na sever od Hanušovic a Ostružné Německo? Čekal jsem, jestli Vicu zase svlíknou, a vono jo - sice zbytečný, ale krásný záběr. Hrozně těžké hodnocení, kolísá to od dvou do pěti. (03.08.2013)

Tady si chtěl někdo hrát na poválečný film, bohužel mu z toho vyšel jenom nic neříkající guláš, který ve snaze udělat zajímavou zápletku vytvořil tak akorát.....guláš. Přitom prvních asi 15 minut vypadalo nadějně, pak už to šlo nenávratně do sraček..............moje hodnocení = 2 z 10. (26.09.2014)

Atmosféra dobrá, ale režijně to kulhá na obě nohy. Mrzí mě, že nebyly lépe prokresleny postavy, alespoň natolik, aby si k nim divák mohl vytvořit nějaký vztah. Takto mě dění filmu nechávalo chladnějším než by bývalo mohlo. Druhým problémem je podivně uspěchaný konec se zvraty, který nepůsobí věrohodně a nic víc než pokrčení rameny nepřináší. Téma je sice opravdu zajímavé, ale zpracování to pokazilo. Škoda. (26.04.2015)

Je vidět, že se snímek snaží upozornit na celkem komplikovanou dobu. Je pravdou, že těsně po válce se Češi chovali skutečně jak bestie. Nechci to chování omlouvat ani kritizovat. Nezažil jsem dobu, nezažil jsem válku. I když si myslíme, že víme, jak bychom se zachovali, s jistotou to nevíme nikdy, pokud se nám to skutečně nestane. Ale místo toho, aby tvůrci filmu natočili něco skutečně silného, děsivého, odrážejícího dobu a jednotlivé události, ať už z toho, nebo onoho pohledu, rozhodli se o podivnou romanci na pozadí historických událostí. Žádný odraz doby, žádná snaha o vysvětlení, ale prostě jenom snaha jednoho muže zase vidět svojí ženu. V tomhle případě poměrně úsporné herectví většiny aktérů příliš nefunguje. Kam se sakra poděly emoce? (03.01.2014)