Radostná udalosť

Francouzská kinematografie zažila úspěšný rok. A zdá se, že u dvou filmů to nekončí. Un Heureux événement sice netrhá návštěvnické rekordy, ani nesbírá Oscary, ale kvalitou se svým slavnějším bratříčkům v pohodě vyrovná. Začíná jako laskavá romantická komedie a končí jako brutálně upřímné drama. A mezi tím je děj banální jako sám život a stejně tak hluboký. Chytlavý námět, uvěřitelné postavy, přirození herci a režisérova invence. Recept na skvělý film zůstává stále stejný a Rémi Bezançon se ho drží téměř doslova. S jeho pomocí natočil snímek který, je tak obyčejný, až je výjimečný. Top 10 za rok 2011. (26.05.2012)

Pavlínka9 zcela vystihla moje pocity z tohohle filmu. Nesmělé začátky, první náznaky, první pusa, první milování. On, ona a ono - zatímco první chvilky vypadají, jako že následujích devět měsíců (a dalších dvacet let) bude všechno báječné, realita je jinde. Oba jsou zaskočeni, překvapeni. Tenhle francouzský pohled Remiho Bezancona mi vyhovuje. Jeho smysl pro humor je mi blízký a to, jak zachycuje mezilidské vztahy, mě zkrátka přitahuje. Ústřední dvojice funguje výborně: ona těžká intelektuálka, on prodejce v dvd půjčovně; jejich následný vývoj se mi líbil. No a Pio Marmaï je fakt sympaťák. (10.06.2012)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Rozhodně bych tento snímek neoznačila za "komedii", spíše za reálný náhled do života mladého páru, který se rozhodne mít dítě. Mladá dvojice, která, jak tu už zaznělo, není moc okoukaná působí realistickým dojmem a jejich "vášeň" mezi nimi přímo "vylézá" z filmu, je hlavním tahounem celého filmu. Pokud se na film bude dívat nějaká žena, která buď má své dítě, tak se nejspíše v mnoha scénách pozná a pokud se bude na film dívat žena, která dítě nemá, ještě to nejspíše na několik let odloží :) Film nemá být podle mého názoru určitým odstrašujícím příkladem, ale znázorněním reality, která není ve filmu zas až tak přitažená za vlasy. Nejedná se o "americký" film, tudíž zde není přemíra přeslazených scén, ale život se vším všudy :) (02.06.2012)

Tak předně, tenhle film je spíše pro ženy a také je více drama než komedie. Pár vtipných míst tam je, ale spíše je film k zamyšlení. Celkem přesně trasuje cestu dvou zamilovaných lidí, kteří nejprve žijí jen jeden pro druhého. Zamilovanost jim těla dopuje endorfíny a není nic co by mezi ně mohlo vstoupit. Vztah dojde nakonec do fáze, kdy se rozhodnou pro potomka. Ti kdo už děti mají jistě si při dalším ději vzpomenou na těch 9 měsíců štěstí, lásky, očekávání, bolesti i strachu. Strachu nejen ze samotného porodu, ale jak to všechno bude dál, jak se vše zvládne a zda se to s miminkem bude umět... V poslední fázi film mapuje ohromnou radost z děťátka, které dělá den za dnem pokroky, ale i postupné odcizování manželů. On dře v práci, ona je izolována doma s miminem. On si jde domů odpočinout, ale tam čeká žena na manžela s tím samým přáním... V nejedné situaci se divák najde. Ti co děti zatím nemají ať se neděsí a nenechají odradit. Není to vždy jednoduché, ale je to to nejkrásnější co můžete ve svém životě zažít ! * * * (23.08.2012)