Radostná udalosť

Začátek tohoto snímku byl naprosto kouzelný. Dorozumívání se pomocí názvů DVD v půjčovně? Brilantní, romantické, vtipné a hlavně originální. Abych se mohla pobavit ještě více, tak vzhledem k mé chabé znalosti francouzštiny, jsem si u většiny titulů musela film stopnout a vyhledat překlad, ale stálo to rozhodně za to (škoda, že titulky k filmu to neobsahovaly). Díky filmu jsem si taky vzpomněla na Zarafu (její neteře/synovci to sledovali v telce), že už ji mám v počítači dlouho a ještě ji neviděla... čili merci beaucoup. Sama jsem nevěděla, že mě čeká takové příjemné překvapení, když jsem si snímek pouštěla, a musím říct, že je to na 4-5*. Ale na tu 5* to není. Je to nádherné vyprávění točící se kolem "radostné události" narození nového človíčka. Není to ale jen o tom, snaží se ukázat (a musím uznat že velmi zdatně, s citem a nenuceně) část života jednoho páru, od seznámení až po první velkou krizi, jejich pocity, reakce, lásku, porozumění, trpělivost (ale i nedostatek empatie). A k tomu s řadou vtipných scén. Například nezapomenu na scénu, jak byla po porodu a teď tam lékař pozval stážisty a všichni se jí čučeli do rozkroku, jak se jí hojí jizva po nastřižení a dokonce si to fotili... jak zvířátko v kleci. Takových snímků více prosím! :) (14.12.2013)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Melancholický pohľad na tehotenstvo a s tým súvisiace veci, všetko zo strany mladej ženy. Spočiatku je príbeh strhujúci (akoby nebol pri takej krásnej žene), neskôr sa tempo vytráca. Mnohé dialógy sú skvostné, keď sa riešia veci, ktoré človek bežne ani nevysloví. Príjemný pocit z filmu mi síce zostal, ale niečo hlbšie si tu nájdu skôr ženy. (01.07.2014)

V 49. minúte, ked' malú ukľudní ťukaním na klávesnicu a zazvoní jej telefén, som si nechtiac všimol chlapíka v okne naproti, tiež telefonujúceho. Boha, ja som stopercentne presvedčený, že to bol ktosi zo štábu! Matka tiež nemala chybu. A vôbec, niektoré momenty boli tak parádne, až som sa stal skoro gayom! ''Lajk'' ak mám pravdu! (15.07.2012)

Neviem, čím to je, ale Rémiho filmy pôsobia tak dokonalo realisticky, až má človek pocit, že to ani nie je film, ale zrkadlo reality. Skvelo vystihnutý priebeh tehotenstva a narodenia dieťaťa na príbehu dvojice mladých ľudí, ktorí sa následne od seba čím ďalej tým viac vzďaľujú, aj keď podľa mňa sa Nico príliš málo snažil a obetoval pre šťastie svojej priateľky a svojej malej dcérky. A potom už ten nakopený alibizmus nemohol skončiť inak ako napokon skončil. Aj keď som myslel, že po čase sa to bude vyvíjať inak. No nie vždy sa život vyvíja tak ako by mal, vlastne málokedy sa očakávania prenesú aj cez most reality do skutočného života. (29.06.2014)