Radostná udalosť

Velice příjemně a realisticky vyprávěný příběh. Tentokrát jde o příběh relativně obyčejného života, hlavně těhotenství a vztahu, nicméně o to lépe je to zachyceno a o to větší je rozdíl mezi tímto francouzským snímkem a hollywoodskými romantickými blbostmi, v kterých se vyskytuje jedno klišé za druhým.Louise Bourgoin mě ve filmu příjemně překvapila a narušila i genderové stereotypy o ženě, která žije jen pro otěhotnění a péči o děti a vztahy, atd... (27.05.2012)

Moc příjemná, francouzská komedie. Přirozená, nenucená, skoro jako ze života. Jak to všechno začíná a je to moc pěkný a milý a taky, jak to v dosti případech končívá. Tady je ten konec vlastně otvevřený a asi je na každém z nás, jak to vlastně dopadne. Vlastně na obou, jeden sám na všechno zdaleka nestačí a když jsou potom tři, je to už úplně jiný zážitek. A hlavně závazek. Toho se nezbavíte do konce života. (05.05.2015)

Neviem, čím to je, ale Rémiho filmy pôsobia tak dokonalo realisticky, až má človek pocit, že to ani nie je film, ale zrkadlo reality. Skvelo vystihnutý priebeh tehotenstva a narodenia dieťaťa na príbehu dvojice mladých ľudí, ktorí sa následne od seba čím ďalej tým viac vzďaľujú, aj keď podľa mňa sa Nico príliš málo snažil a obetoval pre šťastie svojej priateľky a svojej malej dcérky. A potom už ten nakopený alibizmus nemohol skončiť inak ako napokon skončil. Aj keď som myslel, že po čase sa to bude vyvíjať inak. No nie vždy sa život vyvíja tak ako by mal, vlastne málokedy sa očakávania prenesú aj cez most reality do skutočného života. (29.06.2014)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Myslím, že toto je film, jehož kvality je pro muže opravdu těžké docenit. Schválně, jak po dokoukání rozumíte titulu filmu? Je zde porod podán skutečně jako "radostná událost", nebo je v tom titulu spíše nenápadně skryt určitý sarkasmus, s nímž snímek suverénně demaskuje pokrytectví skryté v tomto tradičním eufemismu pro porod? Osobně mi třeba přijde zajímavé, že postava Barbary mi byla nesmírně blízká a sympatická, zatímco Nicolas mi přišel jako naprostý idiot. Ale to mohlo být zapříčiněno i způsobem vyprávění, které bylo realizováno (voiceoverem) z ženina pohledu, coby subjektivní náhled na fenomény sexuality, gravidity, porodu, výchovy dítěte, partnerských problémů apod. A v této přiznané subjektivitě a příklonu k osobní výpovědi spatřuji největší klad tohoto snímku. Takhle nějak si představuji, že by měla vypadat moderní evropská kinematografie, s ambicemi přinášet uměleckou reflexi naší současnosti - žádné bezpečné útěky do historie, žádná provinční omezenost či kopírování hollywoodských blockbusterů, žádné komerční podbízení většinovému vkusu či manýristické prodlévání ve slonovinové věži odtržené od reality. Toto je civilní filmařská reflexe velkých - a bytostně závažných - témat, která nedělá kompromisy a která podává možná neradostnou, ale o to cennější zprávu o životě, jíž nemohu nic vytknout. Při sledování jsem se mimochodem neubránil srovnání s podobným snímkem Sexuální praktiky pozemšťanů - oba filmy pojí celá řada dějových podobností, včetně citelného odstupu od popisovaných událostí (tento odstup je v obou filmech realizován odlišně, ale ve výsledku to působí velmi podobně). S tím, že zmiňovaný americký snímek je čistokrevná komedie, která zpracovává stejný námět s typicky americkou bezstarostnou lehkostí. Radostná událost je naproti tomu téměř prosta všeho vtipu a na rozdíl od svého amerického protějšku na to jde výrazně intelektuálnější cestou - říkejme té estetizované kameře a četným zmínkám o filosofech třeba... artové pozlátko, ale u mě to zafungovalo skvěle. Radostná událost je výborný film, který směle doporučím všem vnímavým očím a otevřeným myslím. (03.02.2013)