Najhľadanejší muž

Od začátku roku uplynulo devět měsíců, po celou dobu jsem chodil do kina s nadějí že objevím něco co mě sejme svou vnitřní silou, ale bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný. V záplavě všech těch digitálních komiksovek, filmů plných efektů jsem už přestal doufat že letos najdu film, který bude mít duši, který má na povrchu málo, ale uvnitř mnoho, ale nemožný se stalo skutkem i letos jsem v kinech objevil vrcholně poctivou filmařinu ve všech jejích složkách. Scénář geniální, film realistickej jak prase, herecký výkony bohovský (ach Philipe, škoda každýho super talentu co nás navždy opustí ). Dialogy, práce kamery, hudba, režisérské vedení a herci zase jednou předvedli, že divák se dá uspokojit bez haldy digitálních efektů. Po celý dvě hodiny patřily mé myšlenky i emoce jenom filmu a i když už film skončil, tak moje myšlenky i emoce pořád zůstávali na návštvě u Nejhledanějšího muže, takovou sílu v sobě ten film má. (09.09.2014)

Film co má hlavu a patu, ví co chce říct, jakou formou to chce říct s neskutečně ostrou a nekompromisní atmosférou. Děj začína jakoby od prostředka a divák si musi vztah k postavám budovat a dějové linky a souvislosti mezi jednotlivými charaktery rozplétat sám hned od prvních minut. Žádné oslí můstky, pomocné indicie, žádné placebo scény. Poctivá filmařina, která je ale až přiliš strohá a odměřená, sice nechávajíc zajímavě naturalistický pohled na terorismus jako takový, ale zároveň nechybí zbytečně pomalé, "jakoby" hluché sekvence. Hoffman byl velká herecká persona a tahle oldschool záležitost není špatná, jen krajně nepřívětivá. (06.11.2014)

Ano, velmi civilní. Představte si knihu pojednávající o tom, jak se nějaká bába, říkejme ji třeba paní Marie, rozhodne vydat do sámošky pro rohlíky. Ono koupit rohlíky není rozhodně žádná prdel a může to být velice ošidné. Marie navíc od báby ze sousedního pokoje ví, že se poslední dobou kolem obchodu potuluje podivné individuum, které celý starobinec podezřívá, že tam šmíruje ladné křivky vyžilých samic prohýbajících se pod tíhou nákupů, přičemž pulíruje Grünwalda. No nic, nezbývá, než se důkladně a dlouze poradit napříč celým slzavým údolím, co dělat. Ač paní Marii všichni od tolik dobrodružné cesty odrazují, ta neodolá, protože ocas viděla naposledy v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, a rozhodne se milého úchyla omrknout. Pomalu a dlouze se tedy se svými francouzskými holemi šourá až k Penismárketu, kde ke svému nemalému zklamání zjistí, že se jedná jen o jakéhosi obyčejného, zevlujícího, pydlookého váguse, jehož oči divně čumí na všechny světové strany, a ta fáma o leštění vznikla jen proto, že si na koulích pravidelně drbe své pohlavní symbionty. Rozjetá důchodkyně chce však za každou cenu dostat svého úchyla, a tak pečlivě a dlouze zapřemýšlí. V posledním Blesku psali, že nedaleko údajně žije skutečný gerontofilní deviant jménem Abdullah Vražmi ibn Hotam, který prý míval pletky i s několika ukrutně starými tenoristy z operního uskupení Al Šmajdá. Marie tedy neváhá, spřáhne se s domnělým perverzákem, pořádně a dlouze vše rozeberou, načež vymyslí nesmírně chytrou léčku, jak Abdullaha vylákat z jeho doupěte neřesti. Léčku natolik fikanou, že prostě přijdou, zazvoní a počkají, až nemrava vyleze ven. Past po sáhodlouhých přípravách perfektně sklapne, avšak jakmile se objekt Mariiny touhy objeví, vrhnou se na něj ostatní báby, které Marii celou dobu zvědavě sledovaly a prostě ji ho šlohnou. V tu chvíli konečně začíná brutální akce. Marie velmi nasraně zařve „kurva“ a celý strhující příběh končí. No, řekněte sami, chtěli byste něco takového vidět zfilmované? Já teda ani omylem. Je opravdu škoda, že jedna z posledních dávek Hoffmanových kapek, budiž mu země napuštěna pseudoefedrinem, byla vyplýtvána na další Lekarého užvaněnou, unylou sračku. A tak jediné pozitivum jsou zde opravdu vynikající herecké výrony. I když i to je rozporuplné. Ačkoliv byl Philda herec pár ekselánc, shledával jsem ho vždy natolik vizuálně odporným a odpudivým, že sledovat jej při práci bylo asi jako hledět na akutně zhnisaný absces, úžasně hrající všemi žlutohnědozelenými barvami. (15.11.2014)

Občasná shovívavost může zachránit víc životů než militantní důslednost. V zásadě bych tady mohl opakovat, co jsem napsal u Baader Meinhof Komplex, tedy že tzv. "válka proti terorismu" je nesmysl. Válka nekouká kam uhodí. "To make world a safer place" vs. co zaplní tu černou díru, co zůstane... Vynikající dialogy a herecké výkony. (27.09.2014)

Corbijn kreslí svoju reflexiu stavu súčasných tajných služieb pomalými a precíznymi ťahmi, štetec namáča do tmavších farieb, jednotlivé výjavy úmyselne nedokončí, ponecháva priestor na vlastnú interpretáciu. Výsledok však, nech je akokoľvek pútavý, pri pozornejšom pohľade neschová, aký je zároveň schematický a naivný... Plagát namiesto obrazu, bezmocný vzlyk namiesto výkriku. (18.02.2015)