MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Novodobý Sherlock a jeho Watson...tak to ma vážne pobavilo. Seriál určite nezaujme každého, hlavne nie tých, ktorí čakajú nejakú akciu či napínavý príbeh, tento seriál si skôr vychutnajú tí, ktorí dokážu oceniť ten fascinujúci stret validity a reliability s realitou. Osobne na niečo takéto čakám už minimálne dvadsať rokov a musím povedať, že som sa konečne dočkala! (18.11.2017)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)

Dobre, bolo to jasné dopredu - Fincherom produkovaný a čiastočne aj režírovaný (prvé dve a posledné dve časti) seriál o FBI v 70. rokoch a počiatkoch psychologického profilovania sériových vrahov bol v podstate "odsúdený" stať sa televíznou udalosťou roka. A... je to tak. Tento rok už sa Mindhunterovi sotva niečo vyrovná. U mňa je to aj zápis do osobnej TOP 10 (a možno TOP 5). Ale asi to nesadne každému. Nie je to žiadne Sedem s kopami červivého mäsa a krutými zvratmi, "tichou" atmosférou sa to skôr podobá na Zodiaka. Dvojica agentov chodí po Štátoch, prednáša miestnym policajtom, popri tom robí analytické rozhovory s uväznenými vrahmi a sem-tam pomôže s nejakým aktuálnym prípadom. A popri tom za pochodu vymýšľa základy moderných vyšetrovacích metód (čarovná je hlavne scéna, v ktorej akoby mimochodom vymyslia termín "sériový vrah"). Je to BRILANTNE napísané, každý dialóg (hlavne tie s vrahmi) je scenáristické veľdielo. Každý herec presný (hlavne tie neznáme tváre, ktoré hrajú vrahov - každý z nich je na Emmy). Dobová atmosféra perfektná. Vie to byť napínavé a (čuduj sa svete) aj vtipné. Je tam množstvo nezabudnuteľných scén (nákup topánok, konzerva v pivnici, rozchod z poslednej časti). No a je to Fincher, samozrejme. Celý seriál je pekne kvalitatívne kompaktný, ale šéfove časti sú proste režisérska extratrieda. Mrzí ma len príliš otvorený koniec, nuž ale aspoň sa budeme viac tešiť na druhú sezónu. (24.10.2017)

Skvělá kriminálka, u které se vůbec nedivím, že jejím režisérským otcem je zrovna David Fincher. On je totiž profík na zfilmování scénářů o sériových vrazích. Řekl bych, že ho sérioví vrazi i něčím přitahují, protože nikdo nemá tolik dobře zfilmovaných filmů na podobné téma, jako zrovna on. A Mindhunter, skoro až působí, jako jeho opus magnum. Je o partičce dvou agentů, kteří v sedmdesátých letech začnou studovat myšlení sériových vrahů a aplikovat to v budoucích vyšetřování. Obě série jsou fajn, u druhé mě možná mrzí až příliš rychlé zakončení. Někteří herci hrající reálné sériové vrahy se museli vyřádit. Pravidelná setkání s Edem vnímám jako nejlepší scény v seriálu. To setkání s Mansonem spíš jako totální absurditu. Nepochybuji ale o tom, že tvůrci myšlení vrahů důkladně studovali a tak tu vše působí jednoznačně věrohodně. Škoda, že některé díly byly navíc a občas se zbytečně natahovalo. Bylo by to za jiných okolností klidně i na pět hvězd. I závěr by si to zasloužilo údernější. Ale což...i tak je to jeden z největších seriálových zážitků na Netflixu. (16.11.2021)

Obdobně jako u Zodiaca sází i zde Fincher (režíruje dvě první a dvě poslední epizody) na chladný perfekcionismus, jehož cílem rozhodně nemá být strhující emocionální podívaná, ale co nejvíce autentická rekonstrukce konkrétních událostí. Z pohledu uvěřitelnosti a zasazení příběhu do mnohoznačných sedmdesátých let v USA je Mindhunter po všech stránkách naprosto profesionální prací. Prakticky v něm nejsou skoro žádné emoce, ale skutečně mám za to, že právě ten chlad a odtažitost jsou v tomto případě opět cílené (což není u Finchera nic nového). Závěrečný pocit jakési "emocionální vyprahlosti" pak zjevně působivě koresponduje s tvůrčím záměrem. Rozhovory s Edem totální špíca. (01.01.2018)