Tvorcovia:
Joe PenhallKamera:
Erik MesserschmidtHudba:
Jason HillHrajú:
Jonathan Groff, Holt McCallany, Anna Torv, Stacey Roca, Lauren Glazier, Albert Jones, Joe Tuttle, Michael Cerveris, June Carryl, Sierra McClain (viac)VOD (1)
Epizódy(9)
Videá (2)
Recenzie (117)
Proč 4 hvězdy tomuhle geniálnímu seriálu? Protože Atlanta murders byl sakra nudný a rozvleklý případ, který doteď nedává smysl, takže postavit na něm celou řadu byl risk, který se pochopitelně nevyplatil. Stejně jsem 2. řadu slupla během tří dní a to jen proto, že jsem si těch 9 dílů co nejvíc šetřila. Asi mi nějak chyběli ti psychopati z první řady. Manson, SM vrah, Tex, BTK, Billův malý antikrist... proto všechno je nutné tuhle řadu vidět. Fincher a Andrew Dominik jsou lahůdka. ()
Posadilo mě do sedačky mnohem více než první série. Atmosféra famózní, vše podloženo skvělým hudebním podkresem, co by musel závidět i Hitchcock, kdyby žil. Herci skvělí. Explicitního násilí je jen minimum, ale i bez něho by se někdy atmosféra dala krájet. Absence lichých míst a slabých chvilek. Seriál jede ve třech propojených a překrývajících se úrovních – rozhovory s vrahy, vyšetřování dvou případů (hlavně toho v Atlantě) a osobní život hlavních postav. Všechny jsou super a žádná nepokulhává. Osobní rovina profesorky je možná slabší, zato ta staršího agenta a jeho dítěte je kolikrát zajímavější a napínavější než samotní vrazi a vyšetřování… ()
„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. ()
Druhá série je dramaturgicky až děsive rozkolísaná záležitost, které buď měla mít 6 dílů anebo alespoň 10. Prvních pět epizod je neskutečně napumpovaných, ve zbylých čtyřech se pak materiál na jeden díl roztahuje ad absurdum a nakonec vyšumí do ztracena. Je tu několik osobnostních dějových linií, které v druhé půlce začnou pomalu mizet, nebo vjedou do slepé uličky, případně se zde nárazově vytrácí důležité postavy atd. Řemeslně pořád slušně udělaná show, ale zároveň docela nečekaná nuda. ()
Nejchladnokrevnější televizní thriller široko daleko, z jehož postupně se rozvíjející kriminální zápletky střídavě mrazí, tají se dech, a ve finále pak i roní slzy nad smůlou, provázející zarputilou ústřední trojici vyšetřovatelů. Ta beznaděj a faleš, do kterých se to v posledních dvou hodinách překlopí, nemá v depresivních seriálech (teda kromě Chernobylu) obdoby. HBO má True Detective, Amazon Prime Bosche, no a Netflix válí s Mindhunterem. Zlatá éra chytrých, komplexních krimi na pokračování je tady. Nenechte si ji proklouznout mezi očima. ()
Galéria (21)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (9)
- Během závěrečných titulků hraje píseň „Cease to Exist“, kterou nahrál Charles Manson ve spolupráci s členem kapely The Beach Boys Dennisem Wilsonem. (NiWi)
- Knihu „Helter Skelter“, kterou si bere Holden (Jonathan Groff) na rozhovor s Mansonem (Damon Herriman), napsal Vincent Bugliosi (prokurátor v procesu s Charlesem Mansonem) a Curt Gentry. Vyšla v roce 1974 a byly podle ní natočeny filmy Helter Skelter (1976) a Hlava nehlava (2004). (J.F.B.)
- Poté, co se Wayne Williams (Christopher Livingston) stal hlavním podezřelým, ustaly v Atlantě vraždy mladých černochů. (klukluka)
Reklama