Černá díra

Pro mě dnes premiéra, bohužel pouze na televizní obrazovce. Absurdní humor podle mého gusta, vynikající výkony všech herců, nelze vypíchnout někoho konkrétně. Posledních dvacet minut, to je smršť záměn jednotlivých postav. Na divadelních prknech musí příběh vyznít ještě daleko lépe, atmosféra je jedinečná. (19.07.2020)

Pro mě je to taková těžko pochopitelná fantasmagorie, která nemá (až na dílčí komický prvky) nic moc co říct. Spíš divadelní experiment než moderní činohra. Byl jsem tedy celkem zklamanej a to přestože tam hrají moji oblíbenci. K uzoufání nudný totiž pro mě byly ty pasáže, co se do nekonečna (nebo s drobnou obměnou) opakovaly znovu a znovu až do zblbnutí. A závěrečná taškařice, ve kterou se celý to dívadlo zvrhlo, už to fakt nezachránila. (15.11.2012)

Tentokrát v podání DD zklamání. Možná je to ale jenom tím, že je hra určená intelektuálnějším divákům a já jsem na ni prostě jenom moc blbej. Je teda fakt, že mi první půlhodinu nějak ani nedošlo, že má jít o časovou smyčku a myslel jsem, že to jsou prostě další dny, během nichž se lidé chovají pořád stejně nebo aspoň hodně podobně. Potom mi to nějak došlo, jenže ani pak se mi nezdařilo v tom najít nějakou zásadní myšlenku nebo příběh. Možná by se to vyrovnalo, kdyby mi to přišlo vtipný. Jenomže mně to vtipný nepřišlo. Tak snad příště to bude lepší. Jinak mám DD rád, i jsem tam párkrát živě byl a líbilo se mi to... (23.03.2020)

Myslím, že Dejvické divadlo mělo a má spoustu jiných inscenací, které by mělo smysl televizně zaznamenat. Paradoxně právě v tomhle případě si zaslouží absolutorium televizní režisér Ivan Pokorný, z jehož práce je cítit maximálně pečlivá příprava a detailní znalost divadelního kusu. Škoda, že se nemohl takhle předvést na inscenaci, která by toho byla hodna víc. Každopádně má hlavní zásluhu na pozvednutí celkového výsledku mírně nad průměr. -------- V titulcích pořadu uvedeno: režie Ivan Pokorný; divadelní režie Jiří Havelka. (15.07.2020)

Jedno a to samé stokrát jinak aneb sice ani zdaleka ne nejlepší komedie z repertoáru Dejvického divadla, ale stále nápaditý nadprůměr. Černá díra první hodinu dozrává každou opakující se smyčkou a "humory" si dlouho nechává od cesty. Ovšem v závěrečné půlhodině si díky tomu může dovolit uzrálé plody absurdity sklízet po nůších během kolotání všeho a všech. Právě díky druhé polovině se zpětně i ta první jeví mnohem lépe, když už jeden ví, že to otupování pozvolností a repetitivností byl důmyslně vychytralý plán, který je ve finále beze zbytku zúročen. Bez (ne)smyslu pro absurditu se tomu vyhněte širokým obloukem; ideálně přes delfinárium, protože makající delfínci jsou tou jedinou jistotou. (21.09.2011)